Středula odstoupil - a prokázal na poslední chvíli dobrý politický instinkt

Byly doby, a není to tak dávno, kdy si Josef Středula myslel, že může dobýt Hrad. Úvaha nebyla mimo, ve Strakově akademii vládne středo-pravá koalice, Poslanecká sněmovna a Senát jsou pravicové. Středula si mohl myslet, že voliči budou - jako opakovaně v minulosti - chtít vyvažovat a dají šanci levicovému kandidátovi na prezidenta. Vůdce odborů je totiž levičák jako Brno, nebo v jeho případě jako Ostrava. Do veřejné debaty dostal už před lety téma levné práce, při každé příležitosti se pere za zájmy zaměstnanců. Nikdo levicovější než Středula v pelotonu prezidentských zájemců nebyl, jenže - mu to nevyšlo.

Na podzim nedokázal rozhněvanými odboráři zaplnit Václavské náměstí demonstrací proti drahotě a pomalosti, s níž ministři reagovali na energetickou krizi. Miloš Zeman, na jehož pomoc sázel, dal přednost populistovi Andreji Babišovi. Středula nebodoval v průzkumech veřejného mínění, v těch posledních měl tři procenta. Mohl sice svoji partii dohrát do konce a vypadnout teď v sobotu v prvním kole, ale zjevně usoudil, že má na víc, takže udělal nečekané politické gesto.

Na konci nedělní televizní debaty prezidentských kandidátů na České televizi přečetl prohlášení, že z voleb odstupuje. „Nechci, aby prohrála slušnost a korektnost. Vždy mi na prvním místě záleželo na zájmech občanů a na republice samotné. Koho chceme jako prezidenta? Komunistického udavače navíc stojícího aktuálně před soudem? Komunistického vojenského rozvědčíka? Já tedy ne! S tím se nedokáži smířit a nesmířím,“ vymezil se odborář vůči Andreji Babišovi a Petru Pavlovi, aby vzápětí podpořil třetí favoritku volby, ekonomku Danuši Nerudovou.

Jako argument uvedl, že je „přesvědčen, že je to žena, která potvrdí své sociální cítění a zasadí se o důstojný život občanů České republiky“. Nerudová je spíše pravicovou ekonomkou, ale faktem je, že v poslední době mluví minimálně v hodnotové rovině o různých znevýhodněných skupinách obyvatel; tedy těch, pro něž se snaží v praxi něco dělat Středula. Pavla podpořit nemohl, už měsíce říkal, jak mu vadí komunistická minulost kandidátů na prezidenta, vymezoval se také hodně vůči Andreji Babišovi (během televizní debaty, kde vůdce opozice nebyl, volal zcela správně po pokládání kritických otázek na jeho kauzy, to moderátor ČT nechtěl udělat), ale padlo to i na generála ve výslužbě.

Otázkou je, kam se nyní přesunou Středulovi voliči. Je jich málo a všichni nepochybně nepůjdou za Nerudovou. Někdo může přeskočit i k Babišovi - to by byl jistý paradox, protože Středula doteď také říkal, že kandiduje i proto, aby populistickému expremiérovi odčerpával levicově smýšlející hlasy a neumožnil mu postoupit do druhého kola. Středulovo rozhodnutí také ještě více nasvítilo kandidaturu senátorů Pavla Fischera a Marka Hilšera. Ti mají o pár procent preferencí víc, ale také to není žádná sláva. Kandidují již podruhé a nic nenasvědčuje tomu, že tentokrát uspějí.

Středula podpořil demokratku vůči rizikovému Babišovi, Fischer s Hilšerem zřejmě chtějí – jestli se nic nezmění – vydržet až do posledního možného momentu. Proč ne, ale jestli pak po očekávané drtivé prohře budou znovu kandidovat do Senátu, měli by jim voliči tenhle neúspěch započíst minimálně jako přecenění svých šancí a špatný politický odhad, který může pomoci Babišovi. Kdyby oba udělali to, co Středula, nemusel by Babiš ve druhém kole možná být a své místo v horní komoře - a možná i historii - by si zasloužili.