Zábava, hry a peníze

Dokonce i na Čínu je stoleté čekání dlouhá doba. V roce 1908, když se v Londýně konaly čtvrté novodobé olympijské hry, položil si časopis Mládež Tchien-ťinu tři otázky: Kdy se olympiády zúčastní čínský sportovec? Kdy Čína vyšle celé družstvo? A kdy bude hry sama pořádat?

Odpověď na první otázku přišla v roce 1932, když se sprinter Liou Čchang-čchun probojoval do Los Angeles ze svého rodiště v severovýchodní Číně na území tehdy okupovaném Japonskem. Nezískal žádnou medaili, ale vzpomíná se na něj jako na hrdinu.

Svůj tým Čína vyslala na olympiádu v letech 1936, 1948 a 1952, ale pak se účasti zdržela až do zimních her v roce 1980. O čtyři roky později, když se letní olympiáda znovu vrátila do Los Angeles, vybojoval Sü Chaj-feng první zlatou medaili pro Čínu ve střelbě z pistole.

Nyní již Čína dokáže zodpovědět všechny tři otázky. Největší sportovní přehlídka na Zemi zavítá do Pekingu a organizátoři nic neponechávají náhodě. Prošpikovali program tolika šťastnými osmičkami, nakolik to jen bylo únosné. Zahajovací ceremoniál olympijských her roku 2008 začne 8. 8. večer v 8 hodin 8 minut.

Až vzplane olympijský oheň, Čína bude doufat v sedmnáctidenní svátek sportu a mezinárodního přátelství. Olympiáda je pro ni nejen symbolem znovuzrození jako globální hospodářské velmoci, ale také jako země, která se těší obdivu a úctě zbytku světa. Olympijský plamen se pro Čínu stal také světýlkem naděje v roce, kdy ji stíhala jedna pohroma za druhou – mimo jiné sněhové vánice, které způsobily chaos v lednu a v únoru, a květnové zemětřesení v provincii S’-čchuan, které si vyžádalo desetitisíce lidských životů. Nepříliš útěšná však byla spojitost olympijského plamene s nepokoji v Tibetu.

Peking se zcela jistě dočká svého svátku s 10 700 soutěžícími z více než 200 zemí v 28 sportech. V září přivítá také 4000 tělesně postižených sportovců na paralympiádě. Jistě ho čekají okamžiky, ze kterých se bude tajit dech. Při troše štěstí by jeden takový mohl nastat hned první soutěžní víkend, kdy se ve zbrusu nové basketbalové aréně pro 18 000 diváků v západním Pekingu postaví čínské mužstvo velikánům ze Spojených států.

Štěstí do značné míry závisí na levé noze Jao Minga. Jao je čínskou sportovní legendou a proslavil se i v Americe, kde hraje za Houston Rockets. Při svých dvou metrech a dvaceti devíti centimetrech je nejvyšším hráčem Národní basketbalové asociace (National Basketball Association, NBA), a také jedním z nejlepších. V únoru však utrpěl únavovou zlomeninu a znovu začal hrát teprve v polovině července.

Čína chce být světovou velmocí ve sportu stejně jako v ekonomice a mezinárodních záležitostech. Když se čínských funkcionářů zeptáte, jestli jim záleží na tom, zda získají nejvíc zlatých medailí, budou zdvořile protestovat: vítězství neznamená všechno. Ale na vítězství záleží. Stejně si na něm zakládají i Američané, Rusové nebo Němci. Málokoho překvapí, pokud se Čína tentokrát vyhoupne na vrchol medailové tabulky.

Jiná věc ovšem je, jestli se Čína dočká oslavy přátelství. Na Západě má mnoho zastánců názor, že Číně vůbec neměli olympiádu přidělit. Kritici říkají, že udělala pramálo pro to, aby přiměla k lepšímu chování své nevycválané přátele z Barmy a Súdánu. Také poukazují na to, že Čína je nemilosrdná k disidentům a menšinám u sebe doma, ani nemluvě o Tibetu, kde vypukly nepokoje těsně před tím, než štafeta s olympijskou pochodní vyrazila z Řecka do Pekingu.

Celý článek čtěte v pondělním vydání Respektu 32/2008.