Vzhledem k vaší historii mě překvapuje, že Zeman je proruský

V devadesátých letech se finančník Bill Browder vrhl na investiční příležitosti na rozvíjejícím se ruském trhu a vybudoval raketově prosperující hedgeový fond Hermitage Capital. Ale pak se jeho byznys střetnul s mocí Kremlu, Browder přišel o stovky milionů a jeden z jeho nejbližších spolupracovníků, právník Sergej Magnický, byl zavražděn. Pro Browdera to byl iniciační moment, kdy se z dravého byznysmena stal aktivistou bojujícím proti porušování lidských práv. Nyní své zkušenosti sepsal i v knize Rudý zákon. Jak jsem se stal Putinovým nepřítelem č. 1., která aktuálně vychází v Česku a jejíž recenzi najdete v novém Respektu.

Který moment odstartoval vaši radikální proměnu?
Byl jsem konfrontovaný s příšernou událostí, která mnou otřásla. Byly přitom doby, kdy jsem si myslel, že byznys je to nejdůležitější v životě. Nic mě nedělalo šťastnějším, než když jsem zdesetinásobil hodnotu svých akcií. Pak ale do mého života vstoupila vražda. V ruském vězení zabili mého právníka Sergeje Magnického, který před tím odhalil rozsáhlé defraudace a krádeže mých firem v Rusku. Ukázal na konkrétní lidi z bezpečnostních složek, justice a politiky, a proto musel zemřít. Šlo o iniciační moment, který převrátil systém mých hodnot. Začal jsem bojovat za spravedlnost pro Sergeje.

Část lidí, která se ocitla ve stejné situaci jako vy, svůj byznys prostě přesunula jinam a dalším rizikům se kvůli vlastní bezpečnosti vyhnula. Co vás přimělo jít jinou cestou?
Kdybych zůstal takový, jaký jsem byl, přišel bych o vnitřní integritu. Nikdy bych se už na sebe nemohl ráno podívat do zrcadla. Kampaň, kterou dělám, jsem nezačal, abych uspěl. Ale každý den se snažím dělat vše proto, aby k tomu došlo. Aby se podařilo ty, kteří Sergeje zavraždili, pohnat před soud. Investiční fond, který jsem řídil, mimochodem po jednu dobu nejrychleji expandující, jsem předal po jeho vyvedení z Ruska svým klientům a správcům - a sám se soustředím jen na kampaň.

Měl jste v tom, co nyní děláte, nějaký vzor?
Součást úspěchu v tom, co teď dělám, je, že nikoho nekopíruji. Jdu vlastní cestou. K boji za lidská práva přistupuji podobně jako k tomu, když jsem řídil investiční fond. Prostě jsem zkusil přenést dovednosti, které jsem získal na Wall Street, do této oblasti. Což v sobě zahrnuje schopnost dělat rychlá rozhodnutí, maximálně se soustředit na výsledek, riskovat, jít do nejistoty - a věnovat se tomu ve dne v noci.

Co byste doporučoval lidem, kteří se ocitnou v podobné situaci jako vy?
Poradil bych jim zapojit představivost. Spousta lidí věří, že se s Ruskem dá na něčem dohodnout a vše se nějak spraví či vysvětlí, nebo nějak odčiní. Putin a lidé kolem něj ale nikdy nepřistupují na žádné kompromisy. S nimi se na ničem dohodnout nedá. Ale jde proti nim chytře bojovat.

Ve své knize píšete, že jste byl dlouho vůči Putinovi naivní. Domníval, jste se, že se vám nemůže nic stát, že si můžete dovolit to, co běžní Rusové nemohou. Co tuhle „slepotu“ způsobilo?
Jak se mému fondu v Rusku dařilo, propadl jsem představě, že jsem neohrozitelný. Myslel jsem si, že kdykoliv a kdekoliv můžu začít mluvit o korupci oligarchů a nepravostech v byznysu. Zprvu jsem měl úspěchy, Putinovi se to hodilo, když sám proti oligarchům zápasil. Po bezprecedentním uvěznění Chodorkovského se ale situace změnila - aniž bych to zprvu postřehl. Putin s oligarchy uzavřel smlouvu, jejíchž součástí byl korupční sponzoring při upevňování moci výměnou za to, že je nechá na pokoji.

Když jste v Rusku podnikal, zněly tam už hlasy kritizující Putina. Vy jste se ale vůči němu příliš nevymezoval. Byla to daň za váš byznys? Vidíte to zpětně jako chybu?
Jistě. Válcovalo mě moje ego: nedokázal jsem si připustit, jak nebezpečné je prostředí, v němž se pohybuji. Úspěchy na trhu mě zaslepovaly.

Ve vaší misi jste už zaznamenal řadu úspěchů. Americký Kongres přijal zákon zakazující vstupu do země Magnického vrahům, některé další země ho následovaly. Proč jste teď ještě napsal knihu?
Má kampaň má tři hlavní části. První je politická, ta je zaměřená na přijetí protikremelské legislativy. Druhá má kriminálně justiční nohu: jejím cílem je zahájit v různých zemích vyšetřování defraudací, které objevil Sergej, a zároveň potrestat jeho vrahy. A třetí část je komunikační: držet tenhle příběh stále při životě. Celkem rychle jsem zjistil, že novinové články mají malou životnost a nečte je tolik lidí. Navíc nemají takový emoční dopad. Když však někdo stráví s knihou deset hodin, hned tak na její téma nezapomene. V současné době nejde Sergejovi postavit v Rusku pomník, tak jsem touhle knihou chtěl položit alespoň jeho základy. Řada lidí-profesionálů mi pomáhala, aby byla co nejčtivější. Od začátku do konce jde ale o reálný příběh založených jen na faktech.

Co bude další krok?
Hollywood. Už jsem se domluvil s jedním z tamních nejtalentovanějších agentů Bryanem Lourdem. Četl knihu a chce nám pomoci přeměnit ji na film. A co se týká oné politické větve, chci, aby zákon, jaký schválil americký Kongres, odsouhlasily i další parlamenty. V Británii je například sankční list neveřejný, nicméně existuje, takže pracujeme na tom, aby se z něj stala veřejná legislativa.

Vedl jste na toto téma debatu s někým v Česku?
Ohledně šancí v Česku jsem poněkud pesimistický. Prezident Zeman je velmi proruský, část vlády také. Nemyslím, že bych uspěl. Což je pro mě překvapení vzhledem k vaší historii a zkušenosti s Ruskem. To ale neznamená, že bych k vám tuto agendu nechtěl časem přenést.

Recenzi knihy najdete v novém Respektu 12/2015, který vychází v pondělí 16. března (digitálně je nové číslo dostupné již v neděli po poledni pro čtečky Amazon Kindle nebo iPad/iPhone a v audioverzi)