Vážná komedie u soudu s Krejčířem

Někdo má prostě kliku. Otevře noviny, navíc pravděpodobně v Libanonu, a všimne si inzerátu na prodej pohledávky ve výši 2,5 miliardy korun za českou státní firmou Čepro. Neváhá a za pár milionů pohledávku koupí, ale pak ji zase prodá dál. Nebo někdo jiný sedí v Česku, hledá práci - a zase v novinách najde inzerát. Zajímavý inzerát. Hledá se jednatel firmy obchodující opět s Čeprem, jehož náplní práce za 20 tisíc korun měsíčně je jediná věc: nic nedělat.

Tyto scénáře se v pondělí za širokých úsměvů téměř všech přítomných probíraly v soudní síni, kde pokračuje hlavní líčení procesu se skupinou kolem uprchlého podnikatele Radovana Krejčíře. Celkem 11 lidí se zpovídá ze své role v rozsáhlé kauze, která v posledních letech v Česku asi nemá obdoby.

Podle obžaloby se lidé kolem Krejčíře rozhodli vysát ze státního obchodníka s palivy miliardy korun a ovládnout ho. Součástí akce měla být kromě podivných obchodů s údajnými pohledávkami vůči Čepru i připravovaná vražda celníka, vytištění falešných švýcarských franků v hodnotě 5 miliard korun nebo zfalšovaný doklad o půjčce šedesáti milionů korun tehdejšímu ministru vnitra, později premiérovi Stanislavu Grossovi.

Bizarní komedie

Soudkyně Hana Hrnčířová vyslýchala bývalého obchodního ředitele Čepra a pozdějšího majitele a manažera firmy Tukový průmysl zapojené do celé kauzy Martina Pechana, který je obžalován z podvodu ve spolupráci s Krejčířem. Žalobce ho také označuje ve skupině za důležitého muže hned po Krejčířovi. Spíš než jako vážná věc však slova v soudní síni místy působila coby velmi bizarní komedie. Mohly za to jak občas sugestivně kladené otázky soudkyní Hrnčířovou, tak odpovědi Pechana.

Vtipná scénka se například odehrála, když přišla řeč na firmu Al Batal, kterou vlastní v Praze žijící arabský podnikatel Mohamed Shanaáh, dobrý známý Pechana. Právě Shanaáh podle výpovědi založené ve spisu našel v roce 2004 v jakýchsi novinách inzerát na dvouapůlmiliardovou pohledávku jedné tuzemské firmy obchodující s benzinem a naftou za Čeprem.

Koupil si ji a krátce na to vydal soud v Praze (díky podvodu se zmizelými soudními obsílkami) exekuční příkaz vůči Čepru. Ten byl nakonec zrušen, existence státní firmy, která mimo jiné vlastní strategickou síť na distribuci paliv v Česku, ale byla ale na čas ohrožena.

Al Batal pohledávku nicméně zakrátko prodal dál, a to firmě Global licence, za níž jedná jistá Claudia Hoch z Lichtenštejnska. Tato dáma je opět Pechanovou známou a později figurovala i v dalších firmách spojených s Pechanem.

Když přišla řeč na to, proč Shanaáhova čerstvě založená firma Al Batal údajně obchodující se stavebními materiály koupila spornou pohledávku, jejíž platnost Čepro vždy popíralo, soudkyně se otázala Pechana: Co ho to podle vás napadlo, taková pozoruhodná koupě pohledávky z obchodu s 208 tisíci tunami pohonných hmot?

Vystudovaný právník Pechan jen pokrčil rameny s tím, že netuší a o obchodech s pohledávkou vůbec nic. Snad že jen slyšel, že jí Shanaáh koupil v Libanonu. Soudkyně se tedy podivila, jaké inzeráty vycházejí v libanonských novinách, a pokračovala v palbě otázek - třeba proč se Pechan sešel s Claudií Hoch a Shanaáhem v jistém hotelu v Dubaji a pohledávku probírali. „Takže vy jste byl úplně náhodou v Dubaji, náhodou tam byla Claudie a náhodou jste tam potkali Shanaáha,“ dedukovala Hrnčířová s lehce otráveným výrazem ve tváři, jako by už předem očekávala otravnou odpověď.

A dostala ji. Podle Pechana měl Shanaáh v emirátech bratra, od něhož chtěl on koupit pozemek, a Claudia Hoch mu s tím pomáhala. „Byli jsme v hotelu, najednou se tam objevil jeho bratr s dokumenty o pohledávce Čepra a chtěl se poradit,“ vysvětloval Pechan. (Výměna soudkyně s Pechanem o hotelovém extempore pak pokračovala ještě nejméně pět minut.)

Tvář byznysu

Poměrně vtipným dojmem působila i část, kdy už se do hry dostávají Krejčířovi spolupracovníci z dalších článků řetězce. Jeden z nich, Radek Zwierzyna, který dle obžaloby hlavně vykonával pokyny Krejčíře, se stal v roce 2005 jednatelem Tukového průmyslu, v němž Martin Pechan pracoval. Jak se tam dostal? Na inzerát.

„Pamatuji se, jak se najednou objevil ve dveřích. Ani předtím nezavolal,“ vypovídal Pechan, jak poprvé uviděl svého budoucího jednatele. Jeho úkolem prý bylo ve firmě, po níž celníci vymáhali téměř třímiliardový daňový dluh za pohonné hmoty (související se zmíněnou pohledávkou), nedělat nic.

„A proč jste za těch dvacet tisíc nenajali na to nic třeba vaši sekretářku?" vyzvídala soudkyně. „Nechtěla to dělat,“ opáčil Pechan s tím, že firma byla v té době už pod „mediálním tlakem“, protože se psalo o ataku na Čepro.

Čtenář inzerátů Zwierzyna, který byl „náhodou“ v těsném kontaktu s Krejčířem, se stal později klíčovým svědkem v celé akci. Nervy mu údajně praskly poté, co dostal za úkol fyzicky zlikvidovat najatého celníka, který uteče s penězi (falešnými), jenž předtím jako „zabaví“ na splacení daňového dluhu firmy.

Zwierzyna šel na policii - a ta poté, v červnu 2005, vtrhla do Krejčířovy slavné černošické vily. Jak jinak, i tento zásah byl vlastně vtipný. Krejčíř - jak již všeobecně známo - během policejní prohlídky svého domu utekl a od té doby je v zahraničí. Zakotvil v Jihoafrické republice, kde je momentálně ve vazbě kvůli obviněním z podvodů a vraždy.

Kdy bude vynesen rozsudek nad celou skupinou jedenácti lidí, zatím není jasné. Kromě Pechana bude nyní ještě vyslýchána bývalá zaměstnankyně Čepra přezdívaná obžalovanými Teta a Indiánka, která sebrala na podatelně firmy obsílky k soudu kvůli výše zmíněné sporné dvouapůlmiliardové pohledávce a za milion korun je prodala Krejčířovým lidem. Další pokračování pak bude v říjnu. Předvoláno má být celkem asi 60 svědků a vynesení rozsudku je tak zatím v nedohlednu.

Ať už se vina jednotlivých obžalovaných prokáže, nebo ne, příběh Čepra a Krejčířovy party ukazuje do značné míry gangsterskou tvář části českého byznysu, který jsme tu měli před deseti patnácti lety. Kdyby to nebylo tak strašné, byla by to vážně docela sranda.