Úvěr za pěkně drahou hubičku

Česká obchodní inspekce (ČOI) v prvním pololetí letošního roku zkontrolovala na 133 smluv o spotřebitelském úvěru od celkem 14 nebankovních poskytovatelů. Více než polovina (72) smluv přitom neobsahovala všechny zákonem požadované náležitosti.

„Hrozí jim až mnohamilionové pokuty. Souvisí to ale samozřejmě s mírou případného poškození a podobně,“ uvedl pro Respekt.cz tiskový mluvčí úřadu Marek Ženkl. O výši pokuty bylo zatím rozhodnuto pouze ve čtyřech méně závažných případech jednoho věřitele, který dostal pokutu 10 tisíc korun.

Nejčastější chybou bylo neuvedení roční procentní sazby nákladů (RPSN) nebo její špatný výpočet. „Zákon uvádí, že by měla sazba obsahovat veškeré poplatky spojené s úvěrem, tedy například i povinné pojištění,“ upřesnil Respektu.cz finanční analytik Sdružení obrany spotřebitelů Michal Kebort. Jak se RPSN správně počítá, naleznete například na konci zákona o sjednávání spotřebitelského úvěru . Některé smlouvy navíc postrádaly závazek věřitele informovat dlužníka o případných změnách této sazby.

Bez navýšení

ČOI se také zaměřila na samotnou reklamu na spotřebitelské úvěry. Z více než 100 kontrolovaných reklam jich přibližně pětina odporovala zákonu. Firmy opět chybovaly nejčastěji v případě neuvedení RPSN. Pokud totiž reklama obsahuje jakékoliv údaje o nákladech úvěrů, musí v ní být uvedena i tato sazba. „Stačí, aby bylo v reklamě uvedeno „splátky od“ nebo „bez navýšení“ a už by to tam mělo být. Jinak sice budete splácet úvěr 20 tisíc bez navýšení, ale zaplatíte třeba deset tisíc jako poplatek,“ upozornil Kebort.

Pokud firmy v reklamě RPSN uvedou, je to podle Keborta ale stejně pouze formalita. „V reklamě může být uvedeno „sazba RPSN od“ a to v podstatě nic neznamená. Jako firma můžu nastavit úvěr tři miliony na týden s nízkou sazbou, který si nikdo nevezme, ale bude to nejnižší sazba, kterou nabízím,“ upozornil na další trik. Poskytovatelé úvěrů si také občas zakládají zprostředkovatelské firmy, a poplatek pro tuto firmu poté nezahrnou do RPSN.

V případě samotných smluv je běžné používání malých písmen, nesrozumitelných formulací, násobné pokuty a podobně. „V případě rozhodčích doložek je problém jejich adresnost. Pokud takovému rozhodci firma dohazuje 20 klientů týdně, tak se dá velice pochybovat o jeho nestrannosti,“ varuje Kebort. Jednání je navíc jednoinstanční. Klient se tak sice může odvolat k soudu, ale je to komplikované a musí splnit řadu podmínek.

Pokud si klienti nejsou jisti podpisem smlouvy, měli by se obrátit na finančního poradce nebo na SOS či jiné podobné sdružení, které jim za minimální poplatek pomůže. Pokud věřitel nechce poskytnout smlouvu na půjčení domů, raději by se měli klienti obrátit na jinou firmu. Jestliže má navíc někdo podezření na porušení zákona, měl by se obrátit na Českou obchodní inspekci.

Lepší zvolit banku

Pro žadatele o spotřebitelský úvěr je tak bezpečnější a často i levnější obrátit se na banku. Sice není tak flexibilní a půjčí vám třeba až od 20 tisíc korun, ale určitě si nemůže dovolit takové zacházení s klienty. „Pokud si ale můžu vybrat, tak je výhodnější využít kreditní kartu. Je dostatečně flexibilní a můžu si přes ni půjčit i malé částky,“ naznačil jiné řešení nedostatku hotovosti Kebort.

Pokles zájmu o spotřebitelské úvěry ale zřejmě nehrozí. Jen za posledních šest let se poskytnuté spotřebitelské úvěry zešestinásobily. Podle údajů České národní banky se částka neúčelových spotřebitelských úvěrů od roku 2002 zvedla z 20 na více než 120 miliard korun. „Určitě to bude pokračovat, pravděpodobně už ale nižším tempem,“ předpověděl pro Respekt.cz analytik Atlantik FT Petr Sklenář. „Úvěrování bylo dlouho zanedbané. Je to záležitost maximálně posledních osmi let. Prvotní boom už opadá, ale stále je zde méně spotřebitelských úvěrů než v zahraničí, oproti Německu nebo Rakousku přibližně polovina, vůči Británii nebo Holandsku dokonce třetina.“

Kontrola?

ČOI do samotného procesu úvěrování nezasahuje. Kontroluje pouze některé náležitosti smluv. „Odvolávají se na živnostenské úřady, ale ty to příliš nezajímá. ČNB zase nemá na nebankovní subjekty pravomoci,“ tvrdí Kebort. Tyto pravomoci by podle něj měly přejít na ČNB nebo samostatnou instituci popřípadě by mohla být posílena role ČOI. Pomoci by mohlo také zveřejnění pokutovaných firem. To ale ČOI odmítá. „V žádném případě nezveřejňujeme jména kontrolovaných firem. Firmy se pak po nás vozí, soudí se s námi a ty soudy vyhrávají,“ tvrdí Ženkl.

Podle analytika Sklenáře ale hrozí, že lidé začnou více využívat právě spotřebitelské úvěry poskytnuté nebankovními subjekty. Banky mohou v současné situaci slábnoucí ekonomiky zpřísnit své podmínky, což právě nahraje ostatním firmám.

„Poslední dobou je problémem zlehčování tématiky úvěrování. Pustili se do toho i velké banky,“ upozorňuje na další riziko Kebort. „Jednak to zlehčují, ale nabízí i více produktů. Na začátku existoval pouze jeden druh spotřebitelského úvěru, ale v posledních letech si klienti mohou vybrat různé druhy podle objemu půjčky nebo doby splácení. Díky tomu na úvěr dosáhne více lidí,“ doplnil Sklenář.