Okupace bez viníků

V noci na 21. srpna 1968 překročila spojenecká vojska hranice republiky za účelem potlačení údajné kontrarevoluce. Po invazi se k moci dostalo konzervativní křídlo komunistů a zastavilo obrodný proces, který měl vést k uvolnění poměrů v podobě větších občanských svobod. Představitelé reformátorů v čele s Alexandrem Dubčekem byli odklizeni a s nástupem Gustáva Husáka do čela KSČ začala normalizace poměrů. 

Na začátku srpna 1968 předalo několik konzervativních komunistů Leonidu Iljiči Brežněvovi tzv. zvací dopis, kde ho žádali o potlačení údajné kontrarevoluce „všemi možnými prostředky“. Jeden ze signatářů dopisu Vasil Bil'ak byl kvůli tomu po pádu režimu trestně stíhán. Prokuratura se však rozhodla stíhání ukončit pro nedostatek klíčových svědků.
V souvislosti se srpnem 1968 bylo stíháno ještě několik klíčových představitelů režimu. Šéf tehdejší Ústřední správy spojů Karel Hoffmann nechal 21. srpna před druhou hodinou ranní vypnout vysílače Československého rozhlasu, čímž se podle pražského městského soudu dopustil vlastizrady. Byl odsouzen na šest let nepodmíněně a kvůli verdiktu dokonce podal žalobu k Evropskému soudu pro lidská práva. Neuspěl. Po šestadvaceti dnech ve vazbě byl ale propuštěn pro špatný zdravotní stav.

Kromě Hoffmanna původně čelilo obvinění z vlastizrady v souvislosti se srpnovou okupací i dalších třináct prominentů komunistické politiky. Namátkou Jozef Lenárt, Milouš Jakeš, Karel Hoffmann, Jan Piller, Karel Rusov, Jaroslav Klíma, Jan Bokr či Josef Houska. K pravomocnému verdiktu jako u Hoffmanna se ovšem žádný z případů nedostal. Před soudem stanuli už jen Jakeš a Lenárt, kteří byli osvobozeni. 

Invaze má podle oficiálních statistik 108 obětí. Mezi ně patří i takzvané živé pochodně - většinou mladí lidé, kteří na protest proti okupaci obětovali vlastní život. A nešlo pouze o Čechoslováky. Činem Jana Palacha se inspiroval Polák Ryszard Siwiec -  8. září 1968 se na varšavském Stadionu Desetiletí polil rozpouštědlem a za přítomnosti nejvyšších představitelů polské komunistické strany, diplomatů a diváků se zapálil.

Křičel, že protestuje proti okupaci Československa a na magnetofon nahrál vzkaz, ve kterém obvinil Sověty ze snah o rozpoutání třetí světové války. Podobnou smrt na protest proti totalitě si zvolili i Maďar Sándor Bauer nebo Litevec Romas Kalanta. 

Nesouhlas s okupací vyjádřilo i osm občanů Sovětského svazu, kteří se 25. srpna sešli na moskevském Rudém náměstí s československými vlaječkami a transparenty. Na nich stála hesla jako „Hanba okupantům!“ nebo „Ztrácíme naše nejlepší přátele!“. Během několika minut příslušníci KGB demonstranty naložili do aut a převezli na policejní stanici. Tresty byly různé - několikaleté vězení, vyhnanství, pobyt v psychiatrické léčebně, pracovní tábor. Většina účastníků po propuštění emigrovala.