Nejstarší oříšek

Když Nizozemsko před osmi lety legalizovalo nevěstince, zavládla optimistická nálada. Politici si mysleli, že se blíží řešení jednoho z věčných celosvětových dilemat: jak zabránit všemu špatnému, co se nabaluje na obchod se sexem (nátlak, násilí, infekční choroby), a přitom státu vymezit náležitou a realistickou roli.

Nizozemci doufali, že se jim konečně podaří přetnout pouto mezi prostitucí a mnoha podobami zločinu od praní špinavých peněz až po obchod s bílým masem. Věřili, že nákup a prodej sexuálních služeb se konečně stane svobodnou transakcí, v níž se stát bude angažovat pouze jako regulátor a výběrčí daní. Policie se pak bude moci soustředit na zločince, místo aby ztrpčovala život občanům při směně, do které nikomu nic není.

Se jménem majitele na kůži

Zatímco Nizozemci s experimentem začínali, jiná evropská země zkoušela odlišný přístup. Od roku 1999 Švédsko penalizuje klienty prostitutek (prostřednictvím pokut, nepodmíněných trestů až do šesti měsíců a zveřejňováním jejich jmen), zatímco s lidmi prodávajícími svá těla zachází jako s oběťmi.

Politici po celém světě, zvláště pak v bohatých demokraciích, sledují obě země a vyhodnocují, jaký přístup se nejlépe osvědčí. V praxi ovšem ani jeden není všelékem; ani jedna země nenašla dokonalý způsob, jak ochránit prostitutky před vykořisťováním a násilím, a přitom nenastolit pečovatelský stát. A tak debata zuří dál, od liberálního Nového Zélandu po San Francisco, kde lidé 4. listopadu hlasovali o faktické dekriminalizaci obchodu se sexem.

V Amsterdamu proslulém polonahými ženami, které na kolemjdoucí špulí rty z výloh, se ukázalo, že pouto mezi prostitucí a organizovaným zločinem je odolné. Podle Lodewijka Asschera, náměstka primátora, jenž stál v čele úsilí radnice vykoupit a proměnit velkou část čtvrti červených luceren, se pokusy narušit toto pouto ukázaly jako „naprostý propadák“.

Nové argumenty ve prospěch jeho kampaně vyplývají ze zprávy, kterou v červenci publikovala nizozemská policie a státní žalobci. Opírala se hlavně o případ tří německých mafiánů tureckého původu, kteří byli nedávno odsouzeni na dlouhá léta do vězení jako pasáci 120 prostitutek působících ve třech nizozemských městech. Při tom mimo jiné využívali řadu drastických praktik, s nimiž měl liberální zákon skoncovat.

Ženy pod kontrolou mafiánů, zatížené fiktivními dluhy, musely přijímat dvacet klientů denně, byly donuceny nechat si zvětšit prsa a na kůži jim vytetovali jména jejich „majitelů“. Takové vykořisťování není nic výjimečného: podle policistů, kteří chodí na obchůzky amsterdamskou vykřičenou čtvrtí, více než polovina žen pózujících ve výlohách tu působí proti své vůli.

To vše vysvětluje, proč se ke švédskému přístupu začínají přiklánět hned v několika zemích včetně Anglie a Walesu, kde lidé budou zanedlouho riskovat stíhání za „placení za sex s osobou donucenou k prostituci… anebo zneužívanou k vytváření zisku pro třetí stranu“. Anglická a velšská policie rovněž bude mít volnější ruku při stíhání lidí (chodců i motoristů), kteří vyhledávají sex na ulici. Ve Skotsku byla před rokem zakázána pomalá jízda u chodníku, při níž si řidiči vybírali prostitutky. Britové k těmto opatřením sáhli po studiu nizozemských a švédských zkušeností.

Celý článek čtěte v pondělním vydání týdeníku Respekt 49/2008. Problematice prostituce v severních Čechách se věnuje i Adam Šůra v článku Vyhnáni z ráje anonymity.