Dlouhá cesta Somálska k míru

V neděli 26. října byla po několikaměsíčních jednáních uzavřena mírová dohoda mezi prozatímní vládou a Aliancí pro opětovné osvobození Somálska (Alliance for Reliberation of Somalia - ARS). Tento dlouho očekávaný dokument, vnímaný řadou politiků jako naprosto klíčový pro vyřešení somálského problému, není však ničím jiným než prvním krůčkem na dlouhé cestě ke stabilizaci tohoto zhrouceného státu. Situace v Somálsku a obecně na africkém kontinentu je však většinou komplikovanější, než se většině světových činitelů chce věřit.

Finalizaci znění dohody měl předcházet několikaměsíční „klid zbraní“, který byl každodenně porušován prakticky ze všech stran. Stovky možná tisíce lidí v tomto období zahynuly a ještě podstatně víc jich muselo opustit své domovy. Tyto problémy s dodržováním jakékoli dohody dokazují Západem často ignorovanou pravdu o roztříštěnosti afrických odbojových hnutí.

Mnoho frakcí

ARS je organizací velmi rozsáhlou, která zastřešuje mnoho menších frakcí bojujících s centrální vládou. Jednou z nich je i Západu dobře známá Aliance islámských soudů, jejíž ozbrojená milice mladých bojovníků Al-Šabáb je pravděpodobně nejaktivnější a nejradikálnější křídlo protivládního odboje.

Al-Šabáb je jednou ze skupin, která opakovaně porušovala příměří a stavěla se silně proti navázanému dialogu s prozatímní vládou prezidenta Yusufa. Tato skupina však není zdaleka jediná, která jakýkoli dialog odmítá. Samotné uzavření příměří za mediace ze strany Džibuti způsobilo spory o vedení ARS a její ještě větší fragmentaci.

Zrádci?

Umírněná frakce v rámci ARS vedená jejím předsedou Šejchem Šarífem byla, jen co přistoupila na vyjednávání o mírové dohodě, označena za zrádce a nepřítele. Je jen těžko představitelné, že by došlo k uklidnění situace v Somálsku bez participace radikální frakce ARS sídlící v Eritreji, vedené Šejchem Hasanem Dáhirem Aweysem, o kterém je známo, že má velmi úzké vazby na radikální bojovníky včetně Al-Šabáb.

Stažení etiopských vojáků

Přes komplikovanost situace může mít příměří pozitivní vliv na mírový proces v Somálsku. Součástí dohody je i plán na stažení etiopských vojáků, kteří v Somálsku podporují činnost prozatímní vlády a vize vytvoření vlády národní jednoty za účasti ARS. Stahování by podle dohody mělo začít 21. listopadu a mělo by trvat 120 dní.

Bez NATO a OSN to nepůjde

Stažení etiopských sil může mít velmi pozitivní dopad pouze v tom případě, že budou jejich kapacity adekvátně nahrazeny jednotkami Africké unie AMISOM a posléze jednotkami OSN. Důležitost tohoto nahrazení si uvědomují prakticky všechny zainteresované strany, o čemž svědčí i logistická asistence NATO a dlouhodobá podpora OSN.

Hlavním důvodem, proč je nutné zajistit urychlené stažení etiopských sil, je silná antagonizace somálského obyvatelstva, která hraje do karet radikálům. Toto však není jediný způsob, jak by stažení Etiopanů mohlo napomoci oslabení radikálních frakcí ARS.

Obecně se soudí, že velké množství ilegálně získaného vojenského vybavení a finančních prostředků plynou radikálům z podpory eritrejské vlády, která se snaží oslabit pozici svého regionálního nepřítele Etiopie. Po stažení etiopských jednotek může tedy dojít ke změně politiky Eritreje či alespoň ke snížení míry podpory. Taková ztráta strategického partnera by mohla zpětně vést k oslabení radikálního křídla ARS a zvýšit jeho ochotu jednat.

Piráti v somálských vodách

V souvislosti s tímto procesem je také nutno zodpovědně přistupovat k boji proti pirátství v somálských vodách, jež je jedním z hlavních zdrojů příjmů rebelů. Role mezinárodního společenství je v této souvislosti naprosto klíčová. Pirátství nejen přináší finanční prostředky pro radikály, ale také zásadním způsobem komplikují možnosti stabilizace humanitární situace. Zajištění základních životních potřeb přitom hraje velmi důležitou úlohu při získávaní podpory Somálců pro prozatímní vládu.

Podepsanou dohodu je tedy možno vnímat jako krok správným směrem, který však ani v nejmenším neznamená stabilizaci Somálska. Nelze očekávat žádné zlepšení situace pokud se současně nepodaří omezit přísun finančních prostředků radikálním frakcím ARS a přimět je ke kooperaci.

Další nutností je zlepšení humanitární situace v zemi, která by měla napomoci získání podpory ze strany obyvatelstva pro strany participující v této mírové dohodě. Bez těchto komponentů neznamená dohoda z 26. října nic více než cár papíru, který může paradoxně pozitivní vývoj zkomplikovat. Pokud totiž dojde k silné antagonizaci frakcí ARS bude mír v Somálsku opět v nedohlednu.

Autor je analytikem Asociace pro mezinárodní otázky.