Co přijde po Úderu boxera Klička
Chceme si vybojovat normální život v normální zemi, říkají ukrajinsští protestanti v reportáži z nového Respektu
„Ještě před týdnem jsem si myslel, že Evropská unie je ráj na zemi, protože tam vzdělaný člověk najde práci a dobře oblečení lidé tam bydlí v hezkých bytech. Dneska vidím, jak hrozně jsem se pletl,“ ušklíbá se sotva dvacetiletý Vladimir a dýchá si do prokřehlých rukou. „Evropská unie je totiž hlavně místo, kde vám nikdo nerozbije hlavu, když se váš názor nelíbí prezidentovi.“
S Vladimirem, začínajícím studentem kyjevské techniky, jsme se potkali v úterý brzy ráno na kyjevském náměstí Nezávislosti, Majdanu nezaležnosti. Před třemi dny tu klidný a pokojný protest proti rozhodnutí prezidenta Janukovyče nepodepsat asociační dohodu s Unií, tvrdě rozehnala ukrajinská policie. Byl u toho i Vladimir a teď se svým společníkům může chlubit velkou boulí na hlavě.
Zákrok byl brutální, boule stále bolí, ale Vladimir se na Majdan vrátil – a ne sám, bezprostředně po tom, co zpráva o násilí pořádkové jednotky roznesla médii a sociálními sítěmi, zaplnilo ulice Kyjeva na 350 000 tisíc lidí. Začala ukrajinská revoluce. A jak říká Vladimir, už tu nejde o snazší přístup k vízům Schengenu, či snad dokonce vidinu ukrajinského vstupu do Unie. Tahle slova jsou najednou vzdálená a ve stejné mlze, jaká se valí z kovového sudu plného hořícího dřeva, u něhož se Vladimir s přáteli v mrazivé noci ohřívá.
Teď jde o to, „vybojovat si normální život v normální zemi“ – jak je přesvědčená i Elena, Vladimirova sousedka na narychlo zbité lavičce. „Než se Ukrajina vydá do Evropy, vrátit Ukrajinu Ukrajincům.“ Životy a sny protestujících, jako je Vladimir nebo Elena, se ale protínají na velmi složitém hracím poli. Uplynulý víkend už potřetí po sobě do ulic a na Majdan vyrazily statisíce Ukrajinců. Prezident Janukovyč a jeho vláda však nemají důvod ustupovat – protože není kam. Po odmítnutí unijní dohody a zákroku na Majdanu jsou prakticky bez politické budoucnosti.
Spontánních protestů se rychle chopila opozice, hbitě, s dobrou organizací i režií protestů; jenže to je zatím všechno. Od nesourodého bloku – jehož součástí jsou často odpudiví nacionalisté ze strany Svoboda nebo Kličkovo uskupení Úder, jejíž hlavní devízou je: boxer Kličko – je těžké očekávat, že se dokáže shodnout na řízení státu chvíli po vítězství. Avšak pokud toto vítězství přijde, budou muset. Na jejich shodě bude závist budoucnost největšího evropského státu, o níž dnes Vladimir, Elena, prezident Janukovyč i Vitalij Kličko bojují.
Reportáž z protestujícího Kyjeva a komentář o politické budoucnosti protestů si přečtete v Respektu 50/2013 pod titulkem To je naše země, naše město
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].