Čína chce ovinout svět novými hedvábnými stezkami

Iniciativu Jeden pás, jedna cesta -  nebo též iniciativu nové hedvábné stezky - čínské ústřední vedení ji vyhlásilo na konci roku 2013 a brzy se stala zastřešujícím projektem pro čínskou zahraniční hospodářskou politiku, do níž mají být včleněny téměř všechny ostatní hlavní mezinárodní politiky. Sestává z ekonomického pásu podél hedvábné stezky a z námořní hedvábné stezky pro 21. století - a svět za čínskými hranicemi si ji vykládá jako symbol geopolitických ambicí nově nastupujícího hegemona.

Ačkoliv Jeden pás, jedna cesta není první velkou iniciativou, kterou Si Ťin-pching navrhl po uvedení do nejvyšší funkce v čínské státostraně, brzy nabyla nejvyšší priority v programu zahraniční politiky. Podle oficiálního výkladu má být významnou rozvojovou strategií, jejímž cílem je podpořit hospodářskou spolupráci mezi zeměmi podél navrhovaných hedvábných stezek. Iniciativa má usnadnit propojení pomocí masivní výstavby infrastruktury a volného pohybu práce, kapitálu a informací - a tím prohloubit integraci a expanzi trhů a vytvořit několik nadregionálních rámců hospodářské spolupráce podél obou hedvábných stezek.

Nadměrná akumulace

Ačkoliv v pozadí iniciativy se skrývá soupeření Číny a Spojených států o světovou hegemonii, její hlavní motivací je tlak plynoucí z „nadměrné akumulace“ v typickém kapitalistickém hospodářství na pokraji konce velkého cyklu. Hospodářský model Číny, který se vyvíjel od začátku 80. let 20. století, nejprve spoléhal na levnou práci. Díky ní vznikla průmyslová odvětví vytvářející vývozní zboží, které bylo určeno pro trhy ve Spojených státech a v zemích, které jsou klíčovými spojenci USA v Asii, např. Japonsko. Během tohoto období, tedy v průběhu celých 80. let a velké části 90. let, Čína převzala průmyslová odvětví s nízkou přidanou hodnotou, náročná na práci a orientovaná na export, z nichž v předchozí vlně industrializace profitovaly klíčové státy orientované na výrobu (zejména tzv. asijští tygři).

Od poloviny 90. let 20. století se Čína chopila jiné příležitosti a stala se v celosvětovém měřítku montovnou spotřebního zboží v oblasti internetových a informačních technologií. Od začátku 80. let se tak Čína dokázala přizpůsobit dvěma důležitým momentům v přesunu průmyslu v mezinárodním měřítku. Schopnost přizpůsobit se - kterou dále podpořilo přijetí do Světové obchodní organizace v roce 2001 - se stala základem pro setrvalý hospodářský růst v novém století; navzdory tomu, že se od poloviny 90. let zvyšují náklady práce.

Čínský hospodářský zázrak závisel v minulých třech desetiletích na tom, že se Čína dokázala ve správný okamžik začlenit do mezinárodního výrobního řetězce, a na rozdělení práce - avšak z politického hlediska byly dobré výsledků rovněž podmíněny přinejmenším implicitním uznáním legitimity světového řádu pod vedením Spojených států. Velký obchodní přebytek, který Čína vůči USA nahromadila, se opětovně vrací do ekonomiky Spojených států nákupem amerických státních dluhopisů, což přispívá k finanční stabilitě ekonomiky Spojených států.

Zhruba na začátku 21. století se však projevily první známky, že se tyto modely růstu vyčerpávají. Vyšší náklady práce znehodnotily tradiční konkurenční výhodu Číny v mezinárodních výrobních řetězcích a vedly k nedostatku pracovních sil i v regionech, kde je vysoká hustota průmyslových výrobních odvětví orientovaných na export. Důsledkem nižší návratnosti kapitálu a současně vyšší závislosti na kapitálových investicích pak je, že potenciál podpořit ekonomický růst dalšími kapitálovými injekcemi je minimální - pokud nedojde k trvalému a výraznému technologickému pokroku. Čínský stát rovněž od roku 2012 oficiálně uznává, že jedněmi z nejvýznamnějších výzev pro novou vládu jsou nadprodukce a nadměrná kapacita.

Nový standard

To vše napovídá, že nahromadění kapitálu a expanze podle osvědčených modelů už pro Čínu nepředstavuje udržitelnou cestu. Nové čínské vedení si tento trend jasně uvědomilo a od roku 2012 začalo propagovat koncepci nazvanou „nový standard“, která má upozornit veřejnost, že růst jako dříve už není možný. Později začala čínská vláda v podobném duchu aktivně zastávat vůči řadě partnerů (např. zemím Střední Asie) přístup spočívající ve „spolupráci v oblasti výrobních kapacit“ v naději, že vyřeší problém nadprodukce intenzivnější mezinárodní spoluprací.

S iniciativou nové hedvábné stezky přišla čínská vláda v souvislosti s rostoucím společným úsilím čínského státu a řady zástupců čínského kapitálu o další akumulaci kapitálu a o nový rozměr zeměpisné a prostorové expanze. Tyto zahraniční aktivity již zasáhly skoro celý svět (včetně některých z nejrizikovějších a nejnestabilnějších oblastí z hlediska investic) způsobem, který západní sdělovací prostředky často vyobrazují jako krajně „agresivní“. Dalším důkazem podporujícím tezi o „nadměrné akumulaci“ je, že se v roce 2014 Čína konečně stala čistým vývozcem kapitálu.

Jak v zahraničí, tak v Číně se nyní má za to, že nejvyšší vedení a stát měly k iniciativě nové hedvábné stezky připravenou grandiózní strategii od samého počátku. Ke vzniku a prosazování iniciativy však došlo spíše nahodile a neplánovaně a hybnou sílu získala teprve postupně, stejně jako se pouze pozvolna stávala reálnou oficiální politikou. Původní oznámení o ekonomickém pásu podél hedvábné stezky, které učinil prezident Si Ťin-pching v roce 2013 na Nazarbajovově univerzitě v Astaně, zaskočilo politické kruhy v Číně i v zahraničí.

Rozhodnutí zahájit iniciativu „Jeden pás, jedna cesta“ bylo učiněno velice centralizovaným způsobem a nepředcházela mu konzultace s čínskou odbornou veřejností. Jedním z důsledků pak bylo, že po původním oznámení si expertní skupiny, výzkumné instituce státního aparátu i vládní agentury lámaly hlavu, jak rychle zaplnit podrobnostmi velkolepou, ale veskrze vágní iniciativu plnou koncepcí. Velice obdobně museli byrokrati na ústřední úrovni „přesunout“ stávající projekty pod zastřešující iniciativu hedvábné stezky. Postupné doplňování podrobností programu, které jsou stále ujasňovány až při realizaci, si rovněž vyžádalo řadu kompetenčních sporů a vyostřených debat mezi byrokratickými orgány ústřední vlády.

Pět tras

Iniciativa byla nejprve prezentována především jako síť regionálních projektů v oblasti infrastruktury. Teprve poté, co Komise pro národní rozvoj a reformy, Ministerstvo zahraničních věcí a Ministerstvo obchodu vydaly společně dne 28. března 2015 akční plán o zásadách, rámci a prioritách a mechanismech spolupráce týkajících se iniciativy hospodářského pásu a hedvábné stezky, bylo jasné, že působnost překračuje z pohledu čínského státu výstavbu infrastruktury.

Ze zeměpisného hlediska měla iniciativa hospodářského pásu pomoci propojit Asii, Evropu a Afriku pomocí pěti tras. Pozemní trasa hospodářského pásu hedvábné stezky se zaměřuje na: 1) propojení Číny s Evropou přes Střední Asii a Rusko; 2) propojení Číny s Blízkým východem přes Střední Asii; a 3) propojení Číny a jihovýchodní Asie, jižní Asie a Indického oceánu. Námořní trasa (námořní hedvábná stezka pro 21. století) se pak soustředí na využití čínských pobřežních přístavů a má: 4) propojit Čínu s Evropou trasou přes Jihočínské moře a Indický oceán; a 5) propojit Čínu s jižním Tichomořím přes Jihočínské moře.

I když metaforu hedvábné stezky začala Čína používat již na začátku 90. let minulého století, iniciativa hospodářského pásu jednoznačně vytváří a prosazuje výklad a geopolitické představy o postavení Číny ve světě, které jsou na kvalitativně mnohem vyšší úrovni. Současné oficiální pojetí zdůrazňuje historického ducha a odkaz hedvábných stezek, vzájemnou propojenost, vícevrstevnatou spolupráci, společenství, které sdílí společný zájem, společnou odpovědnost a společný osud - a to s nadějí, že současná „provázanost“ a obchodní trasy nahradí tradiční soupeření o moc.

Oprášením obraznosti starodávné metafory hedvábných stezek vedoucích po moři i po souši čínské orgány rovněž doufají, že další propojování napomůže vzniku velkých civilizací a podpoří inovace, což povede ke společnému rozvoji, z něhož budou mít otevřený prospěch všichni účastníci podél trasy hedvábných stezek. Jinými slovy lze říci, jak se to pokoušejí vysvětlit čínští odborníci, že koncepce globalizace „plochého světa“ vedené Spojenými státy bude nahrazena koncepcí „propojeného světa“ pod záštitou nového čínského vedení.

Po zveřejnění iniciativy hospodářského pásu vznikl ve velice krátké době obrovský počet knih, filmů, dokumentů a výstav, jejichž autory jsou ústřední oficiální sdělovací prostředky i regionální média spolu s nejrůznějšími výzkumnými institucemi a univerzitami a jejichž cílem je oživit zájem veřejnosti a získat podporu pro historické hedvábné stezky a jejích význam v současném světě. Mezitím však iniciativa nové hedvábné stezky poněkud neočekávaně rozvířila diskuse a debaty v malých skupinách akademiků ohledně toho, jak charakterizovat vlastní podstatu Číny, čínské civilizace a postavení Číny ve světě. Některá odvětví historických bádání tak kupříkladu oživila význam příslušnosti čínské civilizace k „vnitřní Asii“ – což dříve nebylo politicky korektní.

Socialistická solidarita

Naproti tomu jiná názorová skupina (kterou lze zjednodušeně charakterizovat jako „levé křídlo“ čínských intelektuálů) namítá, že změna postavení Číny ve světovém řádu může vnést zásadně odlišné myšlení a dynamiku do současného kapitalistického světového řádu, tedy mnohem více než jen vyvážit hegemonii Spojených států. I když se to v oficiálních výkladech nepřiznává, tito odborníci se domnívají, že iniciativa hospodářského pásu má silnou tendenci změnit geopolitickou a geoekonomickou orientaci Číny.

Zejména pak snížit její závislost na trhu USA a jejich klíčových spojenců ve východní Asii tím, že se může stát „pozemní mocností“ v kontrastu s „námořními mocnostmi“ v čele s USA. Tyto argumenty se nápadně podobají slovům, jimiž sir Halford Mackinder oslavoval revoluční úlohu železnic při posilování interakce v centrálních oblastech Eurasie, neboť se má za to, že obrovská kapacita Číny v oblasti výstavby vysokorychlostních železnic a jiné infrastruktury připraví půdu pro znovusjednocení eurasijského kontinentu.

Jelikož většina zemí podél trasy nových hedvábných stezek (např. středoasijské země) byla z velké části izolována od předešlých vln globalizace nebo hospodářské integrace, v jejichž čele stály převážně Spojené státy, nové iniciativy Číny představují mimo jiné plán, jak tyto ekonomiky otevřeným a rovným způsobem zapojit do procesu, v němž bude sehrávat ústřední úlohu Čína, a ohlašují tak nástup nových druhů světové socialistické solidarity.

Všechna tato pojetí romantizují měnící se postavení Číny ve světě. V Číně však také stále probíhá debata o tom, zda je ekonomicky racionální investovat tak vysoké částky do projektů s nízkou návratností a ve vysoce rizikových zemích, zejména pokud jde o obrovské infrastrukturní projekty. Další podobnou otázkou je, nakolik lze výměnou za čínské politické investice podél hedvábných stezek získat hospodářské zdroje a politickou loajalitu.

Kromě toho myšlenka, že „propojený svět“ je nutně dobrá věc, nebere v potaz negativní dopad globalizace vedené Spojenými státy na některé země a sociální skupiny v období po konci studené války, ani nedávný vzestup antiglobalizačních hnutí na celé planetě. Proto navzdory zdánlivě nenapadnutelné logice odůvodňující změnu čínského hospodářského prostoru může iniciativa hospodářského pásu v současné podobě příliš brzy a příliš rychle nadměrně zatížit strategické zdroje Číny - a globalizace vedená Čínou se může vyčerpat dřív, než se vůbec realizuje.

Zda bude čínská forma kapitalismu schopna vlít novou dynamiku do současného světového řádu a uvolnit potenciál zásadně odlišné velmoci/předání nadvlády nad světem, či zda půjde o krátkou epizodu v dlouhém cyklu kapitalistického soupeření o hegemonii, která se obrátí sama proti sobě, bude záležet na vnitřních rysech čínského kapitalismu a na jeho relativním postavení v rámci kapitalistického světového systému. V tomto ohledu může být iniciativa nové hedvábné stezky nanejvýš názornou pomůckou, jejímž prostřednictvím budeme vnímat pulz kapitalistického světového řádu.

Text zveřejnil Respekt na základě spolupráce se čtvrtletníkem AspenReview Central Europe, který přináší veřejnosti různé úhly pohledu na aktuální témata. V podání renomovaných autorů a myslitelů střední Evropy nabízí nezávislé komentáře, eseje, analýzy či rozhovory. 

AspenReview vydává Aspen Instute Prague o. p. s., neideologická platforma, na níž setkávají představitelé politiky, neziskového sektoru, byznysu a osobnosti z umění, sportu či vědy. Cílem Aspenu je rozvíjet mezioborovou spolupráci a podporovat středoevropské lídry z různých sektorů v jejich osobním a profesním rozvoji.