Na svůj poslední oběd v Praze si Thomas J. Baťa zašel minulý měsíc do restaurace Kogo ve Slovanském domě. Snad mu tamější atmosféra tovární haly připomněla jeho zlatá obuvnická léta. V rámusu tlachajících bankéřů a právníků neslyšel málem vlastního slova, ale na dění v české politice a společnosti byl stejně zvědavý jako vždycky. Chtěl dohlédnout dál než za obzor novinového titulku a o nikom neřekl křivého slova. Zašel si k jinému stolu promluvit s hejtmanem Zlínského kraje, a když ho jeden přihlížející požádal o autogram, usmíval se a vtipkoval. Baťa mluvil o tom, jak vrátit Českou republiku zpátky na výsluní, a zářil pýchou nad svými dvěma zamilovanými projekty, programem Junior Achievement a Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně. Byl přesvědčen, že z českých škol budou opět vycházet vysoce kvalifikovaní profesionálové a průkopníci, kteří udělají díru do světa. Baťa, jenž včera ve věku třiadevadesáti let zemřel v Torontu, zůstal věčným optimistou.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].