Černošská soudkyně byla hlasem zranitelných. Její záhadná smrt vyvolala spekulace

V řece Hudson nalézá policie mrtvé lidi poměrně běžně, nakonec nikoliv překvapivě v tak zalidněném městě, jakým je New York. Mrtvola ženy, k níž byli policisté přivoláni minulé úterý, však přitáhla větší pozornost, než je zvykem. Šlo totiž o pětašedesátiletou Sheilu Abdus-Salaam, soudkyni newyorského odvolacího soudu, kde působila od roku 2013. Průlomové bylo její jmenování proto, že se stala vůbec první černošskou soudkyní v bezmála stosedmdesátileté historii dvora.  Mluvilo se o ní také jako o první muslimské soudkyni, nicméně islám nevyznávala.

Jak píše list The New York Times, Abdus-Salaam se – věrna svým dělnickým kořenům – stala u soudu „jedním z nejspolehlivějších a nejvytrvalejších liberálních hlasů“, u něhož nacházeli zastání ti nezranitelnější členové společnosti. Chudí, imigranti, lidé psychicky nemocní. Případně lidé, kteří našli odvahu upozornit na neetické či kriminální jednání velkých firem.

V jednom z prvních případů, na kterém jako právnička pracovala, vyhrála pro skupinu třiceti řidiček autobusů antidiskriminanční žalobu, v níž si stěžovaly, že je na rozdíl od mužských kolegů odmítal zaměstnavatel povýšit. Minulý rok pak vynesla průlomové rozhodnutí, v němž rozšířila práva nebiologických rodičů ze stejnopohlavních svazků žádat po rozchodu o svěření dítěte do péče či o možnost dítě vídat. Soudkyně krok odůvodnila tím, že právo musí reagovat na rostoucí počet rodinných konstelací, které se v moderní společnosti objevují.

Ačkoliv policie na těle právničky nenašla žádné známky „cizího zavinění“ a prohlásila, že soudkyně si nejspíš sama vzala život, spekulace o tom, co přesně se stalo, neustávají ani po týdnu. Sloupkařka deníku Boston Globe Renée Graham připomíná, kolik konspiračních teorií se okamžitě vyrojilo na sociálních sítích. Nakonec není divu v současné neklidné politické a společenské atmosféře Spojených států. „V našem nalomeném národě musel někoho zaskočit černošský úspěch do takové míry, že této ženě ublížil – tak zní konspirační argumenty,“ píše Graham, mimochodem sama černoška.

Sama nepopírá, že to tak možná bylo. Nicméně dodává mnohem zajímavější vysvětlení těchto reakcí. Sebevražda je v americké společnosti tabu, mimořádně velké tabu je v její afroamerické části - a zcela nepředstavitelná je pak u někoho, kdo dosáhl velkých úspěchů. Lidé, jejichž předci tak dlouho bojovali za přežití a za dosažení základní lidské důstojnosti a práv, mohou sebevraždu chápat coby „nejhorší hřích“. Přitom jsou na pionýry, tedy na ty, kteří něčeho dosáhli „jako první“, kladeny často nerealistické nároky.

Gragam zároveň do příběhu dodává důležité dílky, díky nimž se sebevražda nejeví jako záhada, ale naopak jako možné vysvětlení. Vlastní život si totiž vzala jak matka Sheily Abdus-Salaam (v roce 2012), tak její bratr (o dva roky později) - a oba kolem Velikonoc.