Uvědomělí konzumenti planetu nezachrání

K mání by jich bylo docela dost. Na sociální sítí Twitter například slavil ohromný úspěch požadavek, aby se velké kavárenské řetězce Starbucks a Costa vzdaly plastových kelímků ve prospěch nádobek z kukuřičného škrobu, který se rozkládá snadno, zatímco plast se - jak známo - nerozkládá skoro vůbec.

Málokdo (spíše nikdo) z petentů si ovšem uvědomil, že takové množství kukuřice by se odněkud muselo vzít. Její pěstování by zabralo nějaký kus země, která by se dala použít k pěstování potravin. A navíc - kukuřice je plodina k půdě nešetrná, působí její rozpad. Kromě toho, že její masové pěstování vyžaduje i velké množství chemikálií.

Kukuřičné kelímky tak možná nejsou lepší než plastové. Možná nejde o materiál, ale o kelímky samy a jejich množství. A možná je úplně jedno, zda jsme uvědomělí, nebo neuvědomělí. Klíčové je, že jsme pořád konzumenti, to je ten problém, píše George Monbiot, známý sloupkař britského Guardianu.

Že lidé ve své mysli zachraňují Zemi pomocí vlastních drobných činů je nerozporně hezké, ale je to také ohromná lež umně vpletená do veřejné debaty. Snížíme koupí bavlněných sáčků na nákup zeleniny a ovoce množství plastů v oceánech? Asi ano. A kdyby to tak dělali všichni, snížilo by se ještě víc. Ovšem navzdory současnému děsu z ostrova plastů, který pluje v oceánech, a nenávisti k mikrotenu na naše koupené cibule pořád jen neznatelně.

Většina plastů v oceánech jsou zbytky po rybolovu, padesát procent tvoří zbytky sítí, valnou část druhé poloviny další rybářské vybavení. V mořích plují i regulérní odpadky, ovšem ty pocházejí hlavně z chudších zemí, kde není rozvinuté odpadové hospodářství. Odpadky ze zemí bohatých tvoří jen nepatrný zlomek - a bavlněné sáčky, rozložitelné kelímky a další výdobytky ekokonzumérství na tom bohužel máloco změní. Což nám nebrání si je ve velkém kupovat – a kdyby je vyráběl Shell, bylo by to geniální.

Tahle cesta je tedy marná, říká Monbiot: je potřeba zvolit nějakou jinou. Je třeba žít jednoduše, což je pochopitelně velice složité. Autor tuto maximu ještě doplňuje revoluční výzvou, že je třeba radikálně změnit způsob, jakým funguje naše hospodářství založené na růstu. To už je trochu komplikovanější než být ekokonzumentem - a ani uvědomělý sloupek George Monbiota na to žádný návod nedává.