Nechte šedesátá léta začít! Tak o debutu kapely The Doors, který vyšel 4. ledna 1967, tedy přesně před padesáti lety, píše pamětník Kyle K. Mann na webu GonzoToday. Byla to nová nebezpečná hudba, odlišná od všeho v tehdejších hitparádách - a tehdy mladý Mann ji vzal za svou se vším všudy. Když si album pustil, šly stranou otravné řeči rodičů, učitelů i tíha války ve Vietnamu.
Po padesáti letech zve Mann čtenáře na komentovaný poslech nejúspěšnější deskou kapely a začíná hned první skladbou Break on Through: „Text nijak zvlášť nepropaguje braní LSD, protože předpokládá, že posluchač už ví. A rovnou ho zavádí do podivného nového světa, kde se ostrovy nachází v tvém náručí a země v tvých očích. Ovšem pozor na ty, jejichž paže tvoří řetězy a jejichž oči lžou. To jsou ti, co to nikdy nepochopí.“
Mann rozebírá text Jima Morrisona, kterého stavy změněného vědomí nikdy nepřestaly fascinovat - a ostatně daly jméno i celé kapele. Přes coververzi Albama Song (Whisky Bar) od Kurta Weila a Bertolta Brechta se pak autor dostává k největšímu hitu The Doors, Light My Fire. Na albu má sedm minut, což by byla pro první singl neznámé kapely sebevražda. V době, kdy neexistovaly digitální edity, proto producent Paul Rothschild vzal žiletku a z pásu vyřízl dlouhé kytarové i klávesové sólo. Chytlavý hit, který oslovil celou generaci, byl na světě.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].