Small talk není oslavou nakupování, ale léčbou osamělosti

Na Východě existuje intimita bez přátelství, na Západě máme přátelství bez intimity. Zhruba tak se dá shrnout obsah glosy My Struggle with American Small Talk od původem indického spisovatele Karana Mahajana. Do Spojených států se přistěhoval v roce 2001, bylo mu sedmnáct a nastupoval na vysokou.

První, čeho si po příjezdu všiml, byl zvláštní konverzační rituál, který Američané dennodenně podstupují a který on ani po více než deseti letech v zemi nedokáže pořádně zvládnout: small talk. Tedy situaci, kdy si dva lidé - například barista se zákazníkem během přípravy kávy - vyměňují zdánlivě osobní informace o tom, jak se jim daří a jaký byl den.

„V Dillí, kde jsem vyrůstal, neděláme při nakupování žádné tance. Neptáme se, jak se vede, ani se neusmíváme. Neříkám, že to tak je ideální, ale prostě to tak je. Spojuje nás pouze ta daná transakce. Zákazník se nestydí říct, že jeho jídlo je studené. Každá strana předpokládá, že jí ten druhý bude chtít okrást nebo podvést, a tak zůstává ve střehu. Spropitné se nevyžaduje,“ líčí Mahajan důvody, proč si všichni jeho američtí přátelé myslí, že se chová k obsluze arogantně.

Sám přitom dlouho přemýšlel, proč si lidé v jeho nové zemi tak moc spojují obchod s gesty přátelství. Je předávání hotovosti ten nejsvětější rituál amerického způsobu života? Zdá se že ne zcela. „Když neutrácím v Americe peníze, cítím zvláštní depresi,“ uzavírá Mahajan své poznání, že za důležitostí small talku nakonec stojí především permanentní pocit osamění. „Důvod je ten, že se jedná o moji hlavní formu sociální interakce – tak jako pro miliony jiných Američanů, kteří žijí sami nebo daleko od svých rodin.“

Prodeje alb v Americe se (znovu) propadly na historické minimum, ale lidé poslouchají hudbu jako nikdy dřív. Tak zní zpráva o současném stavu hudebního byznysu na serveru Billboard. Od roku 1991, kdy se měření prodeje alb věnuje agentura SoundScan (nyní Nielsen Music), nebyla naměřena tak nízká čísla jak v prvním pololetí roku 2016.

Celkově se prodalo 100,3 milionu alb. To je o téměř 14 % méně než loni, přitom pokles zaznamenaly prodeje fyzických nosičů i downloadů. Oproti tomu streamování zažívá boom a meziročně vzrostlo o skoro 60 %. Posluchači za posledních šest měsíců streamovali 208,9 miliard skladeb.

Problém však je, že tato čísla už mnoho neříkají o situaci a kondici hudebního průmyslu. Především proto, že stále není zřejmé, jaké příjmy dnes vlastně streamování generuje. Poskytovatelé služeb svá data tají, proto Billboard přepočítá přehrání jedné skladby na 0,0063 dolarů, což je ale spíše odhad než realita. I vzhledem k tomu, že mnohá nezávislá vydavatelství toto číslo rozporují jako velmi nadhodnocené.

Tato zpráva přitom půvabně koliduje s postřehem Jillian Mapes na severu Pitchfork, která tvrdí, že rok 2016 je možná ten nejlepší rok pro popovou hudbu, jaký jsme za poslední desetiletí zažili. Za příklad dává velmi odvážné desky globálních hvězd, jako jsou Rihanna, Beyoncé, Kanye West, Radiohead, Drake nebo koneckonců i zemřelý David Bowie. Ti všichni vyrukovali s velmi nečekanými a progresivní díly.

“Existuje silná zájmová skupina, která na uprchlické krizi profituje, a to zejména z investic Evropské unie do zajištění hranic. Jsou to vojenské a bezpečnostní firmy poskytující vybavení pro pohraniční stráže, technologie k dohledu nad hranicemi a IT infrastruktury k sledování pohybu populace.” To tvrdí novinář Mark Akkerman v obsáhlé zprávě Border Wars, která se zabývá profitováním zbrojního průmyslu na uprchlické krizi. Akkerman ji vypracoval pro nizozemskou organizaci Stop Wapenhandel, která se dlouhodobě staví proti obchodu se zbraněmi.

Od roku 2005 do roku 2014 udělily členské státy EU licence na vývoz zbraní na Střední východ a do Severní Afriky v hodnotě přes 82 miliard euro. Akkerman poukazuje na to, jak těmito penězi Evropská unie nepřímo “podporuje” například syrskou občanskou válku. Stálý přísun zbraní odjinud v praxi znamená pokračování ozbrojeného konfliktu - a ten zas vede k přibývání uprchlíků, kteří se budou snažit prolomit právě ony hranice, jejichž obranu zajišťují ty samé koncerny.

Ochrana lidských práv a obavy o bezpečnost lidí na útěku - argument, kterým se v investicích zaštiťuje Evropská unie - je spíše marketingovým tahem a obhajobou, která hází odpovědnost za ztráty na životech na ilegální převaděče. Akkerman bohužel nevidí žádnou pozitivní perspektivu a konstatuje, že současná situace vede ke spirále smrti: čím silnější bude ochrana evropských hranic, tím větší riziko pro uprchlíky, a tím pádem i víc nešťastných úmrtí.

Snapchat představil novou funkci nazvanou příznačně Memories. Poté, co provozovatelé Snapchatu v roce 2014 po úniku fotografií a následně i osobních údajů svých uživatelů čelili obvinění, že fotografie se ve skutečnosti ukládají a nemažou okamžitě tak, jak firma hlásala, směřuje aplikace k zoficiálnění ukládání.

Cílem inovace je samozřejmě také to, aby uživatel strávil s aplikací zase o něco více času. Memories uloží snap a dovoluje ho i oživit – přidat text, gif, filtr – a poslat znovu. Novinkou je také možnost My Eyes Only, které zahesluje vaše fotografie tak, že je uvidí pouze ten, kdo má. Momentka, která měla v mžiku zmizet, se tak může napořád uložit do vzpomínek.

Video: Kamery jsou všude, kam se člověk podívá, a reklamní sdělení promlouvají hlasem propagandy. A ničemu z toho nelze utéct. To je situace, do níž britskou kapelu Wild Beasts v klipu Big Cat zasadil režisér Pablo Maesters: