Putin proniká do Libye, Trumpovi to nevadí

Vladimír Putin pokračuje v rozehrané geopolitické šachové partii a jeho další tah vede do Libye. List The New York Times přinesl detailní vhled do ruských aktivit v severoafrické zemi, která se po svržení diktátora Kaddáfího před sedmi lety potácí v chaosu a bojích mezi různými milicemi. “Z desítek rozhovorů se současnými a bývalými evropskými, libyjskými a americkými politiky a vysokými úředníky vyplývá, že ruský vliv je mnohem významnější, než bylo nedávné přivítání generála Haftara, velitele milice ovládající východ Libye a rivala mezinárodně uznávané vlády, na palubě ruské letadlové lodi Admirál Kuzněcov, odkud zabezpečenou linkou telefonoval s ruským ministrem obrany,” píše deník.

Následuje výčet ruských aktivit v Libyi: nabídka dodávek zbraní výměnou za ropu od ozbrojené milice, která kontrolovala libyjské rafinérie. Pokus ovlivnit - nejspíše pomocí úplatku - jmenování vrchních vojenských představitelů ve vládě národní jednoty. Dodávky zbraní, náhradních dílů a lékařské péče, vyslání vojenských poradců a důstojníků zpravodajských služeb do oblasti kontrolované generálem Haftarem.  List popisuje i další detaily ohledně těchto obvinění.

Spojené státy naopak v Libyi nemají žádnou strategii. Donald Trump vydal protichůdná stanoviska: jednou, že se nechce v Libyi angažovat, podruhé, že tam chce bojovat proti buňkám Islámského státu. “Řídí se svým instinktem a názory úzkého kruhu poradců, kteří ale do dění v Libyi nemají příliš velký vhled,” píše americký list. Trump zatím nejmenoval nového amerického velvyslance a vyjednávání o smíru mezi znesvářenými libyjskými frakcemi ponechává na zvláštním vyslanci OSN a na Evropanech.

Podle západních diplomatů se Rusko snaží docílit politické dohody - cílem je mít v Libyi vládu, která bude nakloněna ruským zájmům, zvlášť obchodu se zbraněmi, energetice a budování železnice. “A pokud přitom Evropské unii udělají monokl, tím lépe,” cituje americký deník Frederica Wehreyho, který dokončuje knihu o aktuální situaci v Libyi.

Dodejme, že Obamova, Cameronova a Sarkozyho intervence – tedy svržení Kaddáfího, ale malá pomoc s přechodem ke svobodné Libye - nese za dnešní rozvrat na severu Afriky zásadní odpovědnost. Současní a bývalí libyjští a američtí vysocí úředníci v rozhovorech s The New York Times uznávají, že žádný rychlý lék na libyjské problémy neexistuje. Smysluplná americká politika by však obnášela častější a viditelné diplomatické návštěvy u libyjských lídrů, jmenování zvláštního vyslance, který by se znesvářenými libyjskými frakcemi jednal, jmenování velvyslance, mnohem výraznější podporu mírových snah EU a OSN i větší počet operativců působících přímo v Libyi.

“Přenechali jsme zahraniční politiku v Libyi a v zemích Arabského poloostrova koalici Saúdské Arábie, Egypta a Spojených arabských emirátů,” citují The New York Times Jasona Pecka, ředitele americko-libyjské obchodní asociace. “A to fakticky znamená přenechat vítězství v Libyi Rusům, kteří podporují přesně tytéž samé skupiny (milici generála Haftara, pozn. autora).” Důsledky jsou závažné: “Kdo vládne Libyi, může významně ovlivnit ceny ropy a teoreticky i zaplavit Evropu migranty, a tím pomoci pravicovým populistům k moci.”