Příliv ekonomických migrantů z Libye je neudržitelný. Má ale řešení

Gerald Knaus možná zachránil EU. Jeho think-tank European Stability Initiative (ESI) v létě roku 2015 vymyslel evropsko-tureckou migrační dohodu, kterou posléze do praxe prosadila německá vláda. Podepsání dohody vloni v březnu prozatím ukončilo evropskou uprchlickou krizi: Z Turecka k řeckým ostrovům od té doby připlouvá jen zlomek původního počtu gumových člunů s žadateli o azyl a stejně dramaticky klesl i počet utonulých běženců.

EU nyní čelí sice výrazně menší, ale přesto trvale neudržitelné krizi na jiném místě. Z Libye do Itálie připlulo letos již 93 tisíc žadatelů, o třináct procent více než za stejné období minulého roku. V letech 2013–2016 do Evropy připlouvali většinou uprchlíci před válkou, letos však z Libye plují prakticky pouze ekonomičtí migranti ze západní Afriky a Bangladéše. Gerald Knaus v rozhovoru otištěném v aktuálním vydáním týdeníku Der Spiegel stručně představuje možné řešení situace, která začíná být zvláště pro Itálii neudržitelná. Rozhovor zatím není dostupný on-line, podrobné informace ale najdete na webu ESI.

„Můžeme evropskou námořní hranici chránit jen pokud uprchlíci budou vědět, že bez opravdového nároku o azyl nemají šanci v Evropě zůstat. Prakticky žádnému evropskému státu se zatím nedaří vracet ekonomické migranty, jejichž žádosti o azyl byly odmítnuty, do jejich vlasti. Naprostá většina migrantů pocházejících z Nigérie, Senegalu, Gambie, Pobřeží Slonoviny nedostanou azyl, ale zůstávají v Itálii. A to ačkoli jsou tyto státy politicky stabilní,“ říká Knaus. „Potřebujeme s těmito státy podepsat dohody, že si vezmou zpět všechny občany, kteří do EU připlují po jistém smluvně stanoveném datu.”

Knaus pak jako příklad hodný následování uvádí dohodu mezi USA a Kubou z roku 1995. Desítky tisíc Kubánců připluli v první polovině 90. let ke břehům Floridy. I mezi nepřátelsky naladěnými vládami ve Washingtonu a v Havaně se poté podařilo najít dohodu: Kuba byla ochotna vzít napříště zpět všechny své občany, kteří připluli do USA po moři. Výměnou za to Spojené státy nabídly předem dohodnutý počet legálních víz pro Kubánce, které jejich držitelům umožnili cestu za prací nebo studiu v Americe. Pro vydání víza platila jasná pravidla, část z nich byla losovaná v loterii.

Dohodu s Tureckem pro EU prakticky sama vyjednala Angela Merkel. V jednání se západoafrickými vládami oproti tomu chybí jasný lídr. Knaus navrhuje, aby Německo, Itálie, Francie jmenovali nějakého vysloužilého evropského premiéra vrchním vyjednavačem, který by s africkými vládami tyto dohody vyjednal.