Zejména v amerických médiích neustává debata o zneužívání dětí katolickými kněžími a o systému, s jehož pomocí církev zločiny celé dekády kryla.List The New York Times se v komentáři zamýšlí nad rolí papeže Františka – a vrcholný představitel církve z textu nevychází nejlépe. Komentátor Ross Douthat upozorňuje na několik případů, kdy ani František u vrcholných církevních představitelů nebral zřetel na jejich vysoce problematické jednání.
Například v roce 2015 se papež na církevním shromáždění v Římě pokoušel přesvědčit konzervativní kolegy, aby změnili dosavadní odmítavý pohled na rozvod a možnost znovu uzavřít sňatek – a osobně na setkání pozval penzionovaného belgického kardinála Godfrieda Danneelse. Známý liberál podporoval Františka, když se ještě jako argentinský kardinál Jorge Bergoglio ucházel o papežský stolec. V tomto smyslu tedy dávalo smysl, že ho papež povolal do „boje“ s konzervativci.
Jenže Danneels byl před několika lety v centru obřího skandálu: byl zachycen na dvou nahrávkách, jak oběti sexuálního zneužívání říká, že o případu dávno ví, a přesvědčuje ji, aby o něm nemluvila veřejně a raději přijala omluvu „privátně“. Šlo o dnes padesátiletého muže, kterého zneužíval jeho strýc, biskup Roger Vangheluwe, a to od jeho pěti do osmnácti let. Ačkoliv se k tomu Vangheluwe na nahrávce doznal, Danneells kromě toho, že tlačil na oběť, ve věci nic nepodniknul ani v jiném ohledu.
Tím, že Danneelse pozval, dal František podle Douthata najevo, že je pro něj ideologická loajalita důležitější než osobní selhání. „Ten vzkaz zněl jasně: sexuální zneužívání je možná špatné, ale ve skutečnosti záleží zejména na tom, na které straně katolické občanské války stojíte,“ píše Douthat.
Další bomba v USA vybuchla o víkendu, když bývalý vatikánský velvyslanec ve Washingtonu, arcibiskup Carlo Maria Viganò, publikoval obsáhlý text, v němž mimo jiné obviňuje vysoce postavené představitele katolické církve z krytí sexuálních zločinů kardinála Theodora McCarricka. Tvrdí tu, že František zrušil „sankce“, které na McCarricka uvalil jeho předchůdce na papežském stolci, papež Benedikt, jenž kardinála vystěhoval z jeho rezidence, omezil jeho veřejné vystupování i kontakt se seminaristy.
Papež sám se k obviněním nevyjádřil, jeho podporovatelé Viganova obvinění odmítají s tím, že jde o známého konzervativce, který nemůže Františkovi přijít na jméno. Na druhé straně se nicméně objevují výpovědi, které arcibiskupova tvrzení dosvědčují. K tomu NYT dodávají, že papež mohl mít stejnou motivaci jako u belgického kardinála – přivřel oko u důležitého spojence jeho liberalizačních snah.
Tohoto rysu si nakonec komentář všímá i u jiných kauz: církevní představitelé obvinění ze sexuálních zločinů vždy najdou zastánce ve svých příslušných ideologických křídlech. Omlouváním děsivých zločinů však nedosáhnou svého cíle liberálové ani konzervativci, varuje komentátor.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
