Čínští dělníci už dýchají na záda chudším Evropanům

Mzdy zaměstnanců v čínských továrnách už předehnaly většinu států Jižní Ameriky a dotahují se na úroveň chudších členů eurozóny. Zjistila to výzkumná firma Euromonitor International srovnáním dat, která získala od Mezinárodní organizace práce, Eurostatu a národních statistických úřadů zkoumaných zemí.

Autoři zprávy srovnali mzdy ve výrobním sektoru v různých částech světa podle jednoduchého klíče: spočítali, kolik si v jaké zemi pracovník vydělá dolarů za hodinu. Při svých výpočtech brali v potaz inflaci, ale ignorovali odlišné životní náklady v různých zemích.

A zjištění výzkumu jsou překvapivá: čínský zaměstnanec ve výrobním sektoru si vydělá více než pracovník v Brazílii, Mexiku a ve většině velkých latinskoamerických zemí s výjimkou Chile. Mzdy v továrnách v nejlidnatější zemi světa se za posledních deset let ztrojnásobily na současných 3,60 dolarů na hodinu. Za stejné období v Brazílii klesly z 2,90 na 2,70 dolaru a v Mexiku pak z 2,20 na 2,10. V Jihoafrické republice pak ve sledovaném období 2005 – 2016 mzdy klesly ze 4,30 na 3,60 dolarů na hodinu. V průběhu desetiletí Číňané předehnali také Argentinu, Kolumbii nebo Thajsko. Nejkontrastnější srovnání je ale mezi Čínou a Indií: indické mzdy ve výrobě se zasekly v roce 2007 na pouhé částce 0,70 dolaru za hodinu.

Čínští dělníci už dýchají na záda chudším Evropanům, jako jsou Portugalci či Řekové – vydělají si v průměru 70 procent toho, co oni. Zatímco čínské mzdy ve výrobě rostly, protože země zažívala prudký hospodářský růst tažený z velké části exportem, v částech Evropy zasažených ekonomickou krizí na konci první dekády tisíciletí mzdy naopak padaly. Portugalcům klesla hodinová mzda z 6,3 na 4,5 dolaru.

Čínský úspěch je nicméně potřeba vidět v souvislostech: výrobní sektor patří k těm lépe placeným odvětvím v zemi (na rozdíl od Evropy). Pokud bychom brali v potaz veškeré mzdy napříč sektory, čínský zaměstnanec si vydělal jen 3,30 dolaru na hodinu – což je ale stále více než v Latinské Americe.

Selský rozum říká, že zdražování práce v Číně povede k přesunu výroby do levnějších částí Asie – stejně jako se předtím pracovní místa přesunula třeba z Evropy do Číny. Podle odborníků má však Čína stále velkou výhodu nad zeměmi, jako je Bangladéš nebo Thajsko. Čínští dělníci mají mnohem vyšší produktivitu než dělníci za stejnou mzdu v jiných částech světa. Čína má zároveň velmi dobře fungující výrobní řetězec. Je propojená novými dálnicemi a železnicemi, které kvalitně vyrobené zboží spolehlivě dopraví do přístavů a odtud do celého světa. „Výrobcům se i nadále vyplatí být v Číně,“ řekla tak deníku Financial Times analytička Oru Mohiuddin z Euromonitoru.

Jistě, čísla z Číny je třeba brát s mírnou rezervou – komunističtí soudruzi jsou pověstní „lehkým“ zkreslováním statistik tak, aby odpovídaly velkým oficiálním plánům strany. Pokud je však trojnásobný růst čínských mezd alespoň částečně pravdivý, je to pozitivní zpráva. Vyvrací totiž oblíbeného strašáka západních politiků, že se výroba z vyspělé části světa přesune do míst, kde ji budou dělat armády otroků za směšnou almužnu. Čínský případ naopak dokazuje, že když roste produktivita práce, rostou i mzdy.