Brusel navrhuje dotační strop pro obří farmy, říše bývalých JZD protestují

Tuzemští ctitelé Evropské unie a české účasti v ní se musí připravit na další vlnu lidových protibruselských bouří. Paradoxně přijde možná proto, že EU dělá to, k čemu ji s vážnou tváří nabádá kdejaký zdejší státník od Andreje Babiše po Mirka Topolánka - reformuje se. Chystané změny v největším celoevropském výdaji – dotacích pro zemědělce – ale hrozí osekáním příjmů pro majitele obřích velkofarem, kteří v současném Česku tvoří mimořádně silnou lobbistickou skupinu. Jak informuje server Politico.eu, její zástupci se už teď v Bruselu šikují obraně proti údajnému pokusu Západoevropanů zničit „nejpokrokovější část“ východoevropského zemědělství. A to jsme teprve na počátku.

Věcně vzato vypadá všechno logicky. Protože po brexitu hrozí v evropských financích docela velká díra, uvažují evropští stratégové o změnách v největším žroutu unijních peněz, tzv. společné zemědělské politice (SZP), jež každý rok stojí poplatníky 59 miliard euro na farmářských dotacích. Eurokomisař pro zemědělství Phil Hogan proto přišel s plánem zastropovat částku, kterou ze společné pokladny může jednotlivý zemědělský podnik dostat. Jednoduchá věc nejenom ušetří, ale znamená i chytrý krok správným směrem: SZP aspoň trochu omezí zlatý déšť, kterým každoročně zasypává ty největší těžkotonážní agrárníky a udržuje tak při životě jejich destruktivní způsoby hospodaření.

Politický problém ovšem je, píše Politico, že nejvíc těchto obřích farem je v postkomunistické části EU, především v Česku, Slovensku a východním Německu. První místo ve velikosti farem přitom zcela bezkonkurenčně drží Česká republika s průměrnou rozlohou zemědělského podniku 133 hektarů, což je skoro desetkrát víc (!) průměr za celou Evropskou unii (16 hektarů). Necelé tři procenta zdejších největších farem obhospodařují neuvěřitelných 81 procent české obdělávané půdy a chovají 70 procent zdejších krav. Je tedy jasné, že případný dotační strop zasáhne zemědělský východ EU nejcitelněji. „Vůbec nevím, jak něco takového našim lidem vysvětlíme,“ cituje Politico názor nejmenovaného českého představitele na škrty v SZP. „Nejen zemědělcům, ale veřejnosti vůbec. Proč by Česká republika měla být v Unii zase diskriminována?“

Stejnou hořkost a odpor vzbuzuje plán na dotační strop i v další říši bývalých JZD, východním Německu. Jde o obrovské peníze. Politico uvádí příklad jednoho velkochovu mléčných krav v Durynsku, který za rok 2016 inkasoval z EU na přímých platbách 950 tisíc euro, a velkoproducenta brambor z Braniborska, který dostává ročně 700 tisíc euro. Současné návrhy Evropské komise neobsahují přímo čísla, jak strop nastavit, ale předchozí pracovní verze pracovaly se dvěma variantami – 60 000 a 100 000 euro ročně s možností mimořádného přídavku na záchranu pracovních míst. Česko dnes dostává na evropských zemědělských dotacích jednu a čtvrt miliardy euro (zhruba 30 miliard korun) - a tato částka by se podle zdejší vlády zmenšila o 43,5 procent v případě prvního a o 30,5 procent v případě druhého stropu.

O takové peníze se dá samozřejmě očekávat lítý boj. Zvlášť v zemi, kde mezi největší příjemce evropských zemědělských dotací patří sám premiér: podle Politica posbíral Babišův Agrofert loni z unijní kasy 350 miliónů dotačních korun. Jak informuje Politico, Brusel už navštívil šéf českého Zemědělského svazu Martin Pýcha a na jednání s Hoganem zdůraznil, že jakékoli úvahy o dotačním stropu pro obří farmy jsou „pro nás vysoce citlivou otázkou“.

Naproti tomu malí farmáři po celé EU vidí v reformě systému velkou naději, protože současný stav přidělující nejvíc peněz těm největším je podle nich naprosto nefér a přispívá ke škodlivému způsobu hospodaření. V tomto smyslu zaznívají hlasy pro reformu i ze škrty „ohroženého“ Česka.

Jejich nejslyšitelnějším představitelem je europoslanec Pavel Poc (ČSSD), podle něhož jsou malé a střední farmy svým vztahem ke krajině, zvířatům a životnímu prostředí lepší budoucností rezortu. „Jsou blíž k tomu typu zemědělství, které chceme a které potřebujeme,“ cituje Poce Politico.