Dýně obr

Potlesk a jásot. Uprostřed davu leží uhynulý hroch. A není to hroch, je to zelenina, která ovšem vypadá více méně stejně. Záběry jsou ze soutěže o největší dýni a tleská se vítězi odrůdy Atlantická obrovská. Před pětadvaceti lety bylo monstrum vyšlechtěno a od té doby se s ním zažilo už hodně legrace. Letošní rekordman měl 824 kilo a pochází z kanadského Ontaria, které je domovem obřích dýní. To bylo tak.

Howard Dill žil nedaleko kanadského města Windsor, kde byl prostým farmářem a šíleným vědcem v jednom. Dny trávil na poli a večery doma za kuchyňským stolem, kde prováděl šlechtitelské experimenty na dýních, vedl si precizní zápisky o jejich žebrování a uplatňoval své znalosti genetiky, vyčtené ponejvíce ze zahrádkářských časopisů. Právě tak vznikla Atlantická obrovská čili Atlantic Giant, registrovaná obchodní známka, která vyhrává všechny soutěže.

Píšeme to celé proto, že dýně se teď nosí také u nás. V hospodyňských časopisech se objevují šikovné recepty, jak dýni nejlépe upéct (v troubě) a nejlépe vydlabat (něčím na dlabání), a hospodyně se živě dohadují, co z toho zkusit a jestli na to vzít Hokkaidó, ale pak zase znejistí, že by jim to nejedl (manžel). Ale i jejich manželé už ustupují z pozic a někdy dýni jedí, zvláště pokud jim hospodyně zatají, že se jedná o dýni. Prostě i s menšími dýněmi je legrace.

V Česku se konají také soutěže o největší dýni, ovšem to, co u nás vyhrává, má pár desítek kilo a nedá se to s atlantickým gigantem prozatím srovnat. Máme prostě, co se dýní týče, ještě co zlepšovat. Právě proto přidáme něco o Howardu Dillovi.

Howarda Dilla se jednou ptali: Dá se s obřími dýněmi dělat ještě něco jiného než je pěstovat? Dill se zamyslel a poradil: Závoďte v nich. A tak se každý rok ve Windsoru koná dýňová regata, závodníci si z dýní vyrobí loďky a plují přes jezero.

Shrnuto: dýně může být hrochem, lampionem, polévkou, kanoí, boudou pro pudla. Hospodyně, manželé, to by bylo, aby vás také něco nenapadlo! Každý dýňový nápad odměníme potleskem a jásotem.