Ústav jako polarizační instrument

Upřímně přiznávám, že se o ÚSTR obyčejně nezajímám. Chodím sice několikrát týdně kolem, ale vždycky mne tak leda napadne, že ošklivější dům v Praze neexistuje a že bych tam do práce chodit opravdu nechtěl.

Existence ústavu mne zaujme jednou za čas, a to když dění v něm začne velmi infantilním způsobem rozdělovat společnost (včetně dobrých známých a dokonce některých kamarádů) a když po té potravě skočí politici se svými primitivními polarizačními hesly a pak se samolibě rozhlížejí, kdo jim to všechno zbaští.

Výroky Petra Nečase o tom, že skrze odvolání ředitele Daniela Hermana splácí sociální demokracie dluh komunistům za spolupráci v krajích a předplácí si spolupráci s komunisty na vládní úrovni, patří mezi projevy, z nichž se mi dělá opravdu fyzicky nevolno. Ač nerad, musím si lámat hlavu, proč si někdo myslí, že tohle mu někdo uvěří, a jaký musí mít ten člověk žaludek.

Vypadá to, že v tématech jako radar nebo ÚSTR vlastně nešlo a nejde o radar nebo ÚSTR. Kdyby o radar šlo, tak jsme to nějak zařídili, abychom ho měli. Radar nemáme, ale měli jsme řadu let výživné téma, které pomohlo portrétovat levici jako proruskou a komunistickou a pravici jako agenty amerického zbrojního komplexu. Kdybychom chtěli funkční ústav, tak jsme ho založili jako funkční. Místo toho máme instrument, skrze který můžeme portrétovat kohokoli, kdo chce něco měnit, jako komunistu (jenom v tom překáží ta Petruška Šustrová, což leckoho vzteká nejvíc).

Podivné je i umělé vytváření poptávky po silném názoru a jasném postoji. Konec intelektuálského relativizování: teď řekni jasně, co si myslíš o ÚSTR! Situace je nesmírně vážná! Zaujmi postoj! Vybarvi se! Na které straně barikády stojíš?

Takže několik mých relativizujících poznámek:

1. Ústav je od začátku špatně založen. Vědecký ústav pod přímým vlivem parlamentní komory je nesmysl. To si někdo vážně myslel, že pravice bude vládnout v Senátu pořád? Přitom byl ústav takto založen v době, kdy už všichni viděli, že Senát v této zemi nefunguje jako rada moudrých, ale že se většinou zaplňuje kompenzační protestní vlnou proti vládě. Pokud nyní Senát ovládá někdo jiný než dříve, je přece logické, že realizuje svůj vliv. Co jste kdo asi čekali? Když se ale podíváme na průměrného poslance, senátora či funkcionáře z ČSSD, zdá se, že oranžová strana vybrala do rady spíše lidi slušnější a kultivovanější.

2. Ústav je založen nesmyslně ideologicky, v radě nesmí sedět nikdo, kdo byl kdy v KSČ. Nesměl by v něm sedět Eduard Goldstücker, který strávil celá 50. léta v kriminále. Nesmí v ní sedět (kdyby chtěl) Tomáš Ježek, který byl v KSČ pár týdnů. A nesmí v ní sedět Petr Pithart nebo Ludvík Vaculík.

3. V radě ÚSTR by měli sedět lidé starší, moudří a zkušení. To ovšem není náš případ. V minulé radě seděl syn významného disidenta Václava Bendy, v současné radě syn významného disidenta Petra Uhla. Táži se – máme u nás republikánské zřízení, nebo jakýsi systém rodinných klanů a dědičných zásluh? Co je to za kvalifikaci být synem disidenta, který byl za komunismu malé dítě?

4. Ideálně bych si to představoval tak, že bude existovat a bude budován digitalizovaný archiv otevřený veřejnosti a rovnocenně i všem vědeckým pracovištím. Kromě toho může existovat památník obětem komunismu, případně bojovníkům proti komunismu. Muzeum, které bude mít především vzdělávací roli.

5. Soudě pohledem zvenčí to vypadá, že se v ÚSTR všechno příliš točí kolem Státní bezpečnosti. Zkoumat investice režimu do dopravní infrastruktury je blbost, bylo by ale nesmírně užitečné zkoumat i jiné měkčí nástroje, skrze něž naprostá většina populace s režimem kolaborovala. Jak fungovalo SSM, ROH, SČSP, SRPŠ, jak to bylo v armádě, proč chodili všichni volit? Sociální postavení dělníků za komunismu mne třeba zajímá, ale spíše jako instrument politické korupce a pacifikace – ale o tom jinde a jindy.