U Madridu se bojovalo za Prahu. Stejně jako teď na Ukrajině

Miloš Zeman srovnal konflikt na Ukrajině se španělskou občanskou válkou a měl patrně především na mysli to, že válka na Ukrajině je podle něj válkou občanskou, do které zvnějšku nikdo (rozuměj Rusko) nezasahuje a které my, stojíce vně, nerozumíme. Copak vidíme do hlav předsudků, jež mají Ukrajinci západní proti Ukrajincům východním? Možná chtěla hlava státu rovněž naznačit, že když je nějaká válka občanská, tak je většinou jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet.

Už to téma načal ve vynikajícím komentáři kolega Zbyněk Petráček v sobotních Lidových novinách, ale protože o tomhle přemýšlím také od pátku, tak si to dovolím rozvést. Příměr se španělskou občanskou válkou sice sedí, ale úplně jinak, než Zeman zamýšlel, možná spíše přesně obráceně.

V rámci španělské občanské války se Němci vůbec poprvé angažovali ve vojenské agresi proti cizímu teritoriu. Prošlo jim to, otrkali se, osvědčilo se jim to také proto, že se angažovali na podporu toho, kdo nakonec vyhrál. Takže tady si to Němci vyzkoušeli nanečisto, nabrali sebevědomí a příště do toho mohli jít v plné síle.

Pokud bylo ve třicátých letech heslem českých interbrigadistů (a nejen jich), že se „v Madridu bojuje za Prahu“, ukázalo se nakonec, že to bylo heslo správné a pravdivé, jakkoli by ho v rámci paušalizujícího antikomunismu dnes někdo jistě rád označil za propagandu komunistické internacionály. Koneckonců si to lecjací interbrigadisté během stalinských čistek dosti odnesli - a jak správně píše kolega Petráček, na československé levici vždy patřili k těm lepším a slušnějším lidem (František Kriegel).

I na Ukrajině se „bojuje za Prahu“ (teď je zrovna příměří), a když ne za Prahu, tak určitě za Moldávii či za Pobaltí.

Během španělské občanské války existovalo embargo na dovoz zbraní oběma bojujícím stranám, ale bylo na celé čáře, a dokonce spíše okázale porušováno Německem a Itálií na jedné straně a Sovětským svazem na straně druhé. Nejen levicoví interbrigadisté podporovali legitimní španělskou republikánskou vládu, brala se za ni verbálně i tehdejší československá vláda, v níž žádní komunisté - jak známo - neseděli. Lze si jen těžko představit, že by se někdo z tehdejší československé vlády vyjadřoval o Španělsku a tamější legitimní vládě odtažitě, jako dnes mluví Zeman o Ukrajině.

Taktéž existují svědectví, že některé československé podniky (jako například Zbrojovka Brno) španělským republikánům zbraně dodávaly a porušovaly embargo (s tichým požehnáním tehdejší československé vlády) - čímž nenaznačuji, že máme něco podobného dělat v případě Ukrajiny, jen konstatuji fakt.