Summit EU, Hrad, Češi a německý plán

Zítřejší summit Evropské unie má sice oficiálně jednat o energetice a inovacích, ale jak píše německý týdeník Der Spiegel, během oběda se chystají Němci a Francouzi předložit plán koordinace hospodářské politiky a užší ekonomické spolupráce uvnitř eurozóny, která je otevřená i dalším členům evropské sedmadvacítky. U pátečního oběda mají evropští lídři o těchto věcech mluvit zatím neformálně, jde o určité předstřelení tématu, které má být napevno dohodnuto a uzavřeno na nějakém dalším summitu.

Kancléřka Merkelová nechala před několika dny rozeslat návrh koncepce do všech hlavních měst Unie. Podle Spiegelu mají Němci podporu 23 zemí: nejistá podpora je od Dánska a Švédska a vysloveně neochotní jsou – asi už tradičně – Britové a Češi. Jak jsme se dozvěděli ve včerejších zprávách, o českém postoji se dnes jedná na Hradě mezi ministrem zahraničí, prezidentem a premiérem.

Z čeho vychází přelomový německý návrh? Primární je politika. Tím, že Německo dalo najevo, že je ochotno se více podílet na podpoře udržení eurozóny (buď skrze navýšení prostředků v EFSF, nebo jen tím, že vezmeme doslova výroky německých politiků o tom, že euro nepadne – což bude logicky něco stát), rozhodlo se výměnou za to něco požadovat od ostatních.
Je zde jeden důležitý posun. Francouzi chtějí užší koordinaci hospodářských politik zemí eurozóny už dlouho. Němci vždy tvrdili, že nechtějí Unii rozdělovat a všechna pravidla musejí platit pro Unii jako celek. Zde jsou teď Němci ochotni k ústupkům. Zemím mimo eurozónu bude koordinace pouze nabídnuta a nepochybně budou přesvědčovány. Když nebude zájem, bude koordinace pokračovat bez nich.

Je sice otázka, co mají německé nápady společného s finanční krizí nebo krizí eura (například Wolfgang Münchau ve svém komentáři pro FT Deutschland píše, že nic, protože Merkelová by měla tlačit na vznik evropského bankovnictví, které zůstává velmi fragmentizované). Jiná věc však je, proč by německé návrhy měly zrovna české vládě tolik vadit.

Stěžejní otázkou pro českou politiku je, zda Česká republika chce dvourychlostní Evropu (ve smyslu integrace), nebo nikoliv. Obávám se, že tato diskuse u nás bohužel neproběhla.

Pokud Němci například po ostatních chtějí ústavní omezení rozpočtových schodků a dluhů (po svém a rakouském vzoru), je otázka, co by nám na tom mělo vadit. Svého času to byl Václav Klaus, kdo chtěl podobný zákon přijmout u nás.

Existence rozpočtové rady a dlouhodobých fiskálních výhledů je také jedině užitečná.

Rychleji zvýšit hranici pro odchod do důchodu je také rozumné, ostatně nenavrhuje to jen EU, ale například i důchodový expert, ekonom Ondřej Schneider, který nemá s Bruselem nic společného.

A co je špatného na posílení vědy, výzkumu a na automatickém vzájemném uznávání titulů a diplomů?

Ano, je zde nepříjemný návrh harmonizace korporátní daně – o tom však není jisté, že bude v balíku návrhů obsažen. Přes Irsko jako člena eurozóny průchodný prostě není.

Takže není moc jasné, proč chce být Česká republika zase proti všemu, zvláště když je Německo náš nejdůležitější hospodářský partner a úspěch této politiky je pro něj důležitý.

Navíc my Češi nejsme žádný vzorně fungující liberální a efektivní stát, protože v mnoha ohledech to tu spíše vypadá jako na hnojišti. Je však logické trvat na větším vyjasnění návrhů. Jaký smysl mají nová pravidla, když není zřejmé, budou-li je udržovat při životě nějaké pokuty a sankce.