Škrtající ájatolláhové, fetiš šetření a eurokrize

Pierre Briancon píše na serveru Breakingviews, že: „fiskální disciplína kombinovaná s reformami porazí sama sebe, když vládnou ájatolláhové škrtů a šetření pod dohledem Německa a Evropské centrální banky…“ Eurozóna neporoste, pokud „hospodářská politika bude založena na škrtech ve zdravotnictví, výpovědích učitelům, rušení veřejných investic, stlačování reálných mezd a zdaňování každého na dohled – jen proto, že je to nejlepší způsob, jak splnit bruselská kritéria.“

Co by pan Briancon řekl o české politice, která dokonce horlivě předbíhá „fetiš“ maastrichtských kritérií, aniž by měla cokoli společného s jižním pásem eurozóny?

…

Zlý jazyk by asi řekl, že pan Briancon má francouzské názory, které reflektují to, jaké má Francie problémy a jak se potýká s konkurenceschopností. Bill Witherell ze společnosti Cumberland Advisors upozorňuje, jak francouzská ekonomika přestává být konkurenceschopná, jak jsou mzdy v průmyslových podnicích o deset procent vyšší než v Německu a jak podle něj Francie poskytuje švédský sociální model nepodložený ekonomickou výkonností. Většina Francouzů však tento stav své země popírá.

…

Richard Baldwin se na VoxEU vrací k ekonomické soutěži na téma správně zorganizovaný odchod z eurozóny, která vítězům slibuje 250 000 liber. Podle Baldwina má z pěti oznámených finalistů pouze jeden diplom z ekonomie. Tři „vítězné“ práce jsou plné faktických chyb. Ekonomové by si toho měli všímat.

Eurozóna možná opravdu nepřežije ve své současné podobě. Například Willem Buiter odhaduje pravděpodobnost řeckého odchodu na 50 procent. Může to být velká historická událost, ale také to může být celosvětová katastrofa. Proto Evropa potřebuje plánování, ale plánování takové události potřebuje experty 1. na makroekonomii otevřených ekonomik, 2. evropské bankovnictví, 3. smluvní právo, 4. evropské veřejné právo, 5. rozhodování v EU. Taktéž je třeba expertů typu Mezinárodního měnového fondu: na devalvace, kurzové krize, státní bankroty. Klasiky v této oblasti jsou podle autora Barry Eichengreen a Willem Buiter.

…

Wolfgang Münchau v internetové verzi Spiegelu píše, že opatření ECB známá jako LTRO či Tlustá Berta koupila Evropě pouze tři měsíce času. Líbánky skončily, protože si investoři uvědomili dvě věci. Zaprvé jim došlo, že problémy Španělska jsou v podstatě neřešitelné politikami, které byly přijaty a odsouhlaseny. Nyní se nabízejí dvě možnosti: buď odejít z eurozóny, nebo program ESM, který se zaměří na oddlužení španělských bank. LTRO nezměnily základní příčiny krize: toxické propojení mezi finančním a veřejným sektorem. Zásadní problém, kterým je rekapitalizace bank, byl jenom odložen.

…

Pokud se podle ekonoma Kena Rogoffa nebude Evropa více ekonomicky a politicky integrovat, nepřežije euro toto desetiletí. Kromě známých argumentů o omezené mobilitě pracovní síly a slabých centrálních rozpočtových transferech autor upozorňuje, že eurozóna potřebuje jasně definovaného věřitele poslední instance a jasná pravidla pro bankrot států a obcí.