ODS, energetická bezpečnost, slova a realita

Ve včerejším usnesení výkonné rady ODS, které přečetl dramatickým hlasem místopředseda vlády Alexandr Vondra se mimojiné praví: “…VR ODS s obavami sleduje skutečné cíle ruské agrese, kterými bylo porušení uzemní integrity Gruzie, definitivní odtržení území Jižní Osetie a Abcházie a nahrazení Saakašviliho západně orientované vlády proruským režimem…

VR ODS vyzývá k urychlenému jednání o členství Gruzie v NATO…VR ODS podpoří všechny kroky mezinárodního společenství, které povedou k udržení míru a územní integrity Gruzie a k podpoře geopolitických, investičních a energetických zájmů.“

Toto usnesení výkonné rady je úderné a správné a doufejme, že se brzy stane stanoviskem celé koaliční vlády. Jedním z podstatných důvodů proč ODS sáhla po tvrdé a jasné formulaci je ale jistě stanovisko prezidenta republiky, které je v podstatě úplně opačné. Mimochodem je zřejmé, že se Klausův postoj začíná rychle šířit. Stačí si všimnout, jak například veřejnoprávní média začínají v informování o konfliktu v Gruzii osvědčeně „vyvažovat“. Možná to zní zlomyslně, ale výkonné radě ODS a Alexandru Vondrovi je v tom případě třeba připomenout, kdo je za Klausovo zvolení prezidentem republiky zodpovědný. A bývalému disidentovi Vondrovi, který své obavy o Gruzii a naši energetickou i jinou bezpečnost míní jistě upřímně, je dobré připomenout, že Václav Klaus byl zvolen o pár hlasů a pomohl k tomu i hlas Vondrův. A Klausův názor na Rusko se dal předvídat, protože je již delší dobu v zásadě konzistentní. Kdyby byl zvolen prezidentem Jan Švejnar určitě by necítil potřebu exhibovat se svým názorem proti názoru vlády. Švejnar má navíc – tolik vyčítaný – americký pas a v americké politice se v gruzínském kontextu Ruska skoro nikdo nezastává.

Všimněme si ještě jedné části usnesení výkonné rady: „…současná mezinárodní situace poznamenaná zjevným nárůstem mocenských ambicí Ruska a neukončenou debatou o rozhodovacích pravidlech EU činí z pevného ukotvení ČR v rámci euroatlantické vazby, jejíž součástí je i radarová základna v Brdech, náš životní zájem.“

Tady už lze mít mnohem vážnější námitky. Energetickou bezpečnost, resp.přílišnou závislost České republiky na ruském plynu a ropě, se nikdy nepodaří posílit bez jednotné a posílené Evropské unie. Amerika za nás závislost na Rusku nevyřeší a vyřešit nemůže, protože na to nemá ani vůli, ani prostředky. Klíčová, či dokonce kruciální stavba plynovodu Nabucco, který má vést z kaspické oblasti přes Gruzii a Turecko do Evropské unie, není bez jasně deklarovaného zájmu celé Evropské unie proveditelná. Bez silné unie se nepodaří přesvědčit Bulharsko, aby vypovědělo dohodu o ruském plynovodu Southstream, který má vést z Kaspické oblasti, přes Rusko a pod Černým mořem do Bulharska. Bez silné EU se nikdy nepodaří Německu rozmluvit plynovod pod Baltským mořem, jehož účelem je obejít Polsko apod.

Na „neukončené debatě o rozhodovacích pravidlech EU“ má ODS svůj lví podíl. Část poslanců a senátorů například stále váhá, zda má podpořit lisabonskou smlouvu a sama vláda jí podepsala, ale zůstala chladná.

EU chtěla v rámci snížení závislosti na Rusku oddělit distribuci, páteřní sítě a výrobce (dodavatele) plynu, ale tento návrh byl také díky České republice odmítnut.

Pod touto vládou podepsal ČEZ smlouvu s ruským dodavatelem jaderného paliva. Energetická závislost na Rusku se tím zcela zbytečně zvýší. A pod touto vládou bylo rozhodnuto o tom, že ČEZ bude stavět elektrárnu v Moskvě.

Vládě v tomto ohledu pouze slouží ke cti, že dohoda ČEZ s maďarským MOL o stavbě nových elektráren, kterou pomohla zrežírovat vláda, oslabila rakouský OMV, o kterém se říká, že je s Rusy jedna ruka. Celý počin se ale poněkud devalvuje, když maďarský premiré Gyurcsány řekne, že by se proti rakouskému OMV spolčil třeba s Rusy a když nové elektrárny, které bude ČEZ stavět s MOL budou využívat ruského plynu.

Pondělní audit: Joe Biden, Gruzie, radar a opisování

Páteční audit: Amerika a Evropa jako na houpačce

Čtvrteční audit: Na tříkolce mezi tanky

Středeční audit: Zelené karty - správná věc