Ekonom Paul Krugman v New York Times se na dvou grafech snaží podpořit svůj názor, proč plán pro Řecko nemůže fungovat. Základem plánu je, že Řecko má dosáhnout primárního rozpočtového přebytku, tedy přebytku po odečtení splátek úroků z dluhu.
Reálně mají veřejné výdaje v Řecku mezi lety 2009 až 2014 poklesnout o 35 procent. Podle Krugmana to nemůže fungovat a žádné světlo na konci tunelu se nerýsuje.
K tomu bych dodal dvě věci: odchod Řecka z eurozóny také nepomůže, protože Řecko takřka nic nevyrábí a nemůže devalvace příliš využít, navíc krach finančního sektoru může zemi uvrhnout do anarchie.
Dobrá zpráva je, že strach, aby bankrot Řecka nezpůsobil bankroty velkých bank v Evropě nebo nevedl k tomu, že by eurozónu opustilo Španělsko a Itálie, značně polevil.
Je pravděpodobné, že většina evropských bank (jistě to platí pro banky německé a rakouské) již stačila vytvořit proti divokému řeckému bankrotu oprávky a rezervy, a rovněž tak ochabuje hrůza z toho, co se stane, až se spontánně spustí řetězec likvidace „pojistek“ zvaných CDS (obchodování s pravděpodobností řeckého bankrotu).
Především však injekce likvidity ze strany Evropské centrální banky do evropského bankovního sektoru (LTRO) zklidnila situaci na trhu s italskými a španělskými dluhopisy a koupila eurozóně několik let čas krizi institucionálně, smluvně a politicky řešit.
Z Řecka bude celou Evropu ještě dlouho bolet hlava, nyní je však situace taková, že problémy Řecka se z hlediska dimenzí blíží zpět řeckým dimenzím a významu Řecka v evropském a celosvětovém kontextu.
…
Český vývoz láme rekordy. Například vývoz do Ruska vzrostl o 60 procent. Vzhledem k tomu, že většinu těchto výkonů tvoří Škoda Auto, je to možná dobrý příklad toho, proč je pro Českou republiku dobré, aby zůstala v jádru Evropské unie a nesnažila se zbytečně, tedy z důvodů, které nikdo logicky nechápe, sypat písek do soustrojí.
…
Vládě přitom vadí, že je Česká republika příliš závislá na Německu a autech, a chtěla by vyvážet i jinam a vymyslela celou novou exportní strategii. Uvidíme, zda ta strategie přinese ovoce, kromě toho, že její sepisování a naplňování bude stát peníze. Podle mne jde spíše o jakousi politickou demonstraci. ODS chce naznačit, že se bez prohlubující se evropské integrace obejde (a zapadá to i do nedávného rozhodnutí o tom, že z Evropy chceme méně peněz). Jenže přání jsou přání a realita bude pravděpodobně věc druhá.
Milan Šimečka píše o tom, jak Slovákům neděláme radost tím, že je posouváme na Východ, tedy že ruský vliv bude na Slovensko přicházet ze Západu, tedy od nás.
V této souvislosti si člověk musí vzpomenout na 90. léta, kdy se Česká republika svojí zahraniční politikou snažila (většinu si Slováci odpracovali sami), aby Slovensko nevypadlo ze hry a dostalo se jak do NATO, tak do EU.
Dnes se možná– v opačném gardu – stane „česká otázka“ důležitým tématem slovenské zahraniční politiky.
…
V této souvislosti je jakousi výzvou pro české elity – z politiky, akademické oblasti i neziskové sféry – pokusit se definovat české národní zájmy. Chceme zůstat v evropském integračním jádru. Víme ale proč? Jaké jsou české národní zájmy v Evropě, v regionu? A jaké jsou naše základní ekonomické zájmy v oblasti ekonomiky, obchodu, investic a energetické bezpečnosti? Psaní petic Nečasovi nestačí. Česká společnost musí o tomhle vážně diskutovat!
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
