Krůček od útesu
Každodenní glosa o politice a ekonomice [image id="120824790"]Evropa i USA zabránily zhroucení, kolapsu, prudkému propadu, depresi. Nezabrání ale hluboké recesi. Ta se odehraje tak jako tak.
V reakci na záchranné a garanční plány evropské i americké vlády reagovaly akciové trhy v Evropě, Asii i USA velkým vzedmutím. Na Wall Streetu akcie dokonce dosáhly historicky rekordního vzestupu za jediný den.
O akcie ale v první řadě nešlo. Ve hře bylo „vše“ - naprostý kolaps finančního systému: úplně zamrzl mezibankovní trh, přestal fungovat úvěrový trh. Popadaly by i velké banky a ti co by to stihli by si odnesli peníze do matrace.
Vlády si zaslouží pochvalu. Prokázaly schopnost jednat, dohodnout se, zmobilizovat všechny síly a čelit destrukci. Tváři tvář hrozbě pádu z útesu a pomocí shody na maximálních možných garancích nakonec odvrátily to nejhorší: to, co ještě v pátek reálně hrozilo a co většina Čechů logicky zaujatých střelbou na Paroubkově večírku ani nezaregistrovala.
Akcie jsou ale indikátorem nálady na trhu, nikoli indikátorem ekonomického zdraví. Nyní zareagovaly pozitivně na plány vlád, ale v příštích týdnech a měsících (a patrně i letech) zažijeme ještě spoustu hrozivých i dramatických propadů a vzestupů. Je to logické. Evropa i USA zabránily zhroucení, kolapsu, prudkému propadu, depresi. Nezabrání ale hluboké recesi. Ta se odehraje tak jako tak.
Krajina po bitvě
Mezibankovní trh se poněkud uklidní – jak by ne, když vlády garantují prakticky vše co garantovat jde i nejde. Ekonomové nyní ale upozorňují na to, že po té, co se za pomoci států a vlád „vyřešila“ otázka likvidity a solventnosti bankovního sektoru, přichází na řadu otázka solventnosti celých států. Vlády totiž uklidnily trhy tím, že slíbily něco, co v okamžiku totální paniky nejsou schopny splnit: závazky převyšují možnosti rozpočtů. Na pokraji státního bankrotu se ocitl Island, ale nemusí se jednat o poslední případ.
Britská vláda dočasně znárodnila bankovní sektor a rovněž americká vláda právě oznamuje největším bankám, že do nich kapitálově vstoupí. Americká vláda i Evropská komise vytipovávají systémově důležité banky, které nenechají padnout. Právě v těchto dnech a hodinách ale přesunují američtí vkladatelé a firmy účty od menších bank k větším. Nikdo neví co s tím vláda udělá. Jak pomůže těm, co v malých spořitelnách zůstanou? A jak pomůže těm méně důležitým a nesystémovým?
Americká vláda zároveň přímo půjčuje velkým korporacím. Systémově důležité americké firmy jako AT&T nebo General Electric nemohly totiž dosáhnout ani na klíčové, řekněme, provozní úvěry (bankéři odpustí, že sem řadíme i produkt zvaný “commercial paper”).
Jak se ale tohle všechno bude jednou rozmotávat? Jak a kdy se budou státní podíly zase privatizovat? Jak a kdy se převedou přímé státní úvěry korporacím na úvěry soukromé? Jak stát pozná, který podnik nechat padnout? Jak a kdy přejde garatovaný socialistický kapitalismus zpátky v kapitalismus, tak jak ho známe? A povede se to? Panika sice pominula, ale jak se budou vynořovat další a další otázky, dostaví se panika další.
Kreditní karty
Kreditní karty slibují “zadělat” Spojeným státům na další průšvih. Vydavatelé kreditních kart, aby splnili regulatorní pravidla a výšily účetní zisky, nyní rychle zvyšují úrokové míry riskantním a problémovým klientům, tím ale zhoršují vyhlídky na splacení. Podle časopisu BusinessWeek bude nesplacený dluh na kreditních kartách činit 41 miliard dolarů, příští rok 90 miliard. Bude-li recese hlubší, platební disciplina klientů se zhorší a výsledky mohou být mnohem horší. Průměrná americká rodina má finanční rezervu maximálně na dva měsíce.
Podobně jako v případě hypoték jsou dluhy na kreditních kartách tzv. sekuritizovány – tedy smíchány, rozsekány zabaleny a prodány dál. Vydavatelé kreditních karet sami drží pouze třicet procent pohledávak. Na trhu se pohybují sekuritizovaná aktiva ve výši téměř čtyřista miliard dolarů. Je to sice mnohem méně než činí mnohonásobně větší hypoteční trh, ale zatímco v případě hypoték činili potenciálně delikventní klienti asi 11 % procent dlužníků, v případě kreditních karet je to až 30 %. Například spořitelna Washington Mutual, nedávno převzatá bankou JP Morgan Chase má riskatních klientů na kreditních kartách až 45 %.
Ještě není vyhráno, ještě to bude hodně divoké.
Pondělní audit: Znárodňování bez ideologie
Páteční audit: My za to nemůžeme. To oni!
Čtvrteční audit: Mimoběžná debata a daně
Středeční audit: Prezidentův úzký koridor
Úterní audit: Mezi přáním, slibem a zárukou
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].