Bývalý manažer střední úrovně z londýnské pobočky Goldman Sachs (celosvětově má tato banka 30 000 zaměstnanců) Greg Smith napsal do deníku The New York Times článek, ve kterém čtenáře informuje o toxické kultuře uvnitř své instituce. Mnohokrát byl například svědkem toho, jak jeho kolegové a nadřízení mluví o klientech jako o blbečcích.
K tomu člověka napadá spousta otázek. Zaprvé: Je to pravda? A jde to dokázat? Je to svým způsobem osobní svědectví či přísaha. Vysoké etické standardy deníku The New York Times znamenají určitou vyšší pravděpodobnost toho, že si autora výbušného komentáře trochu proklepli, a to jak z hlediska jeho důvěryhodnosti, tak z hlediska autenticity jeho výpovědi.
Nasazený tajný reportér v bance to ale určitě nebyl a dokázat (ani vyvrátit) to také určitě nepůjde, a pokud něco ano, tak jen vzdáleně a přibližně.
Otázka číslo dvě: Je to vůbec důležité? Na první pohled se zdá být podstatné přece jen to, zda se banka chová ke klientovi slušně, když s ním jedná, a taktéž je podstatné, jestli banka klienta nepodvádí či neokrádá či zda mu poskytuje dobré výnosy. Co si bankéři o klientovi myslí nebo říkají mezi sebou, nemusí být teoreticky podstatné, pokud nekradou a chovají se slušně či dokonce úslužně. Proč žádat, aby se ten, kdo se ke mně chová slušně a vstřícně a též se třeba usmívá, mne měl opravdu od srdce rád?
Na druhou stranu: poté co americké banky musely být zachráněny z peněz daňových poplatníků, se nelze divit tomu, že americká společnost jaksi žádá, aby se ve finančních institucích firemní kultura poněkud posunula od nafoukanosti, bohorovnosti a bezskrupulóznosti směrem k větší pokoře.
Jenže: je převládající kultura opravdu tak toxická a mizerná? V tomhle počtu zaměstnanců asi nelze očekávat, že na vyšší posty neproniknou žádní psychopati a gauneři. Vzdělání a inteligence s charakterem nutně nesouvisí. Srovnejme si to třeba s převládající kulturou Českých drah. Jak se o nás mezi sebou baví průvodčí? A je to opravdu převládající kultura?
Tony Tassel ve své analýze pro deník Financial Times dovozuje, že celá situace je logickým vyústěním toho, jak banky obchodují na vlastní účet (což jim má být zakázáno), kdy mohou obchodovat pro klienta a zároveň proti němu. Každopádně se mi jeví jako podstatné, že Goldman Sachs se – alespoň podle mého soudu – nebrání agresivně a arogantně a celé nařčení chtějí důkladně vyšetřit.
Zajímavá je rozhodně diskuse, kterou k celé věci uspořádal deník The New York Times.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
