Čtyři smrtící efekty (doporučená četba pro Mirka Topolánka)

Podle mnohých optimistů začíná krize pomalu odeznívat, zdá se prý, že dosahujeme dna. Vezměme burzy. Ty v posledních týdnech spíše rostly (včera už ale zase padaly). Týdeník The Economist přinesl v editorialu z minulého týdne seznam náznaků toho, že ekonomiky dosahují dna a vše by se mohlo pomalu obracet k lepšímu: pád průmyslové výroby v Asii se asi zastavuje, spotřebitelská poptávka v USA už není ve volném pádu, ceny nemovitostí vykazují první náznaky stabilizace. V Británii se zastavil pád objemu poskytovaných hypoték, spotřebitelé se poněkud uvolnili a o něco lepší jsou i vyhlídky britského průmyslu.

Při pohledu z České republiky si do tohoto seznamu dobrých zpráv můžeme zařadit i efekt šrotovného v okolních zemích na poptávku po českých automobilech. Britský týdeník ale správně a skepticky upozorňuje, že další vlny špatných zpráv bohužel teprve přijdou. Rostoucí nezaměstnanost oslabí poptávku (nejde jen o výpadek příjmu u nezaměstnaných, ale i psychologický efekt - když vidíte, že se kolem vás na pracovišti propouští, začnete šetřit - pozn. autora) a rostoucí platební neschopnost firem a podnikatelů povede k další vlně omezování úvěrů. Zase si můžeme dosadit Českou republiku: efekty šrotovného se brzy vyčerpají a sociální dopady krize (se silným dopadem na poptávku) jsme ještě nepocítili: přijdou v plné síle teprve v létě a na podzim.
…

Ekonom Paul de Grauwe z katolické university v Lovani publikoval na serveru eurointelligence.comčlánek, který se mi zdá důležitý a zajímavý. Podle de Grauweho zažívá světová ekonomika spirálu poklesu výroby a obchodu, kterou svět nezažil od roku 1930. Jak si vysvětlit tak prudký pád? Podle de Grauweho zažívá svět čtyři deflační (pokles cen) efekty najednou. Ty se vzájemně doplňují, sytí, zesilují a násobí. Jde o Keynesův paradox úspor, Fisherovu dluhovou deflaci, deflaci škrtání úvěrů a deflaci bankovních úvěrů.

1. Paradox úspor je relativně nejznámější. Jedinec reaguje na špatné zprávy omezením spotřeby, resp. vyšším spořením. Když tak činí sám, jeho chování neovlivní agregátní ukazatele. Až dosáhne vytoužené úrovně spoření, začne zase normálně utrácet. Potíž je v tom, když tak činí všichni najednou (stádní instinkt). Omezení spotřeby vede k poklesu výroby a nakonec i příjmů a efekt vyšších úspor se vymaže.

2. Fisherova dluhová deflace je způsobena tím, že jedinec tváří v tvář špatným zprávám snižuje míru svého zadlužení a to nejlépe prodejem aktiv. Když tak činí jeden člověk, je to v pořádku. Když to dělají všichni najednou, zhorší se solventnost jedinců i podniků a prodej aktiv se zrychluje ve spirále.

3. Co je deflace způsobená škrtáním nákladů? Když začne omezovat náklady jedna firma, vydělá na tom. Když začnou propouštět a škrtat náklady všichni, sníží se spotřeba, poptávka, objem výroby i zisky všech. Odpovědí je jen další vlna škrtání nákladů.

4. Deflace poskytovaných úvěrů. Když jedna banka začne tváří v tvář krizi omezovat úvěry a zvyšovat likviditu, vydělá na tom. Když tak činí všechny banky najednou, vyvolají řetězovou reakci „platební neschopnosti" v celé ekonomice.
Celý článek doporučuji jako zajímavé studijní téma pro členy NERV i premiéra Topolánka než zase začne něco říkat o „cestě do pekel."

Podle de Grauweho většina obyčejných recesí znamená kombinaci prvních dvou faktorů. Deprese znamená kombinaci všech čtyř faktorů.

De Grauwe v textu de facto (kromě důrazu na ozdravení bank) obhajuje silné stimulační programy. Ti, kteří odmítají fiskální stimuly nyní, se tak nevyhnou tomu, že k nim budou muset sáhnout o něco později a to ve větším rozsahu a mnohem nákladněji.

Svalnaté odmítání rozpočtových stimulů ze strany české vlády je ale naštěstí spíše verbální než skutečné. To je ale úplně jiná kapitola.
…

Ke stejnému tématu (tedy doporučené četbě pro premiéra Topolánka) ještě týdeník The Economist, který si zakládá na tom, že čtenářům představuje cosi jako názorový mainstream ekonomické obce. The Economist píše: „Samozřejmě, že existují rizika spojená s vládním dluhem a nateklými bilančními sumami centrálních bank. Ale vycouvání z měnových a fiskálních stimulů bude snazší než vykopávání světové ekonomiky z deflační díry, která podle předpovědi OECD opravdu reálně hrozí…Co je třeba, je odměřená statečnost. Americký fiskální stimul odpovídá americké rozpočtové situaci a ekonomickému výhledu."

Týdeník dále samozřejmě připouští logiku různých přístupů různých zemí podle vlastních potřeb. Na potřeby americké ekonomiky nelze ale pohlížet optikou České republiky.

Pondělní audit: Nekrolog a inventura Topolánkovy vlády

Páteční audit: K čemu je dobré to zlé

Čtvrteční audit: Co vzejde z Londýna, co čekat od G-20

Středeční audit: Experti, odborníci, profíci a posluhové na obojku

Úterní audit: Rusové v MOL - strategický průšvih roku

Objednejte si každodenní glosu o politice a ekonomice Audit Jana Macháčka do emailu zdarma na tomto emailu (tělo zprávy musí být prázdné).