Jistě, pane premiére

Britští labouristé by už dávno Gordona Browna svrhli, kdyby se mezitím jeho křeslo nestalo tak odpuzující. Proto Brown vydrží asi až do trpké prohry ve volbách.

Británie s úžasem hledí na třetí sérii slavného sitcomu Jistě, pane ministře, později Jistě, pane premiére. V 80. letech tento satirický seriál popisoval ministra, respektive premiéra, který své ideály nakonec vždy vymění za záchranu politické kariéry a bezskrupulózní kolegy, kteří mu radí vždy jen to nejhorší. Přesně to se nyní děje ve vrcholné britské politice roku 2008.

Ona Nová Labour Tonyho Blaira je už pěkně zastaralá, a vládní labouristé směřují k podobně drtivé porážce, jako v roce 1997 utrpěli konzervativci. Jenže pud sebezáchovy strany nefunguje, vedení se nemění, nové tváře nevidět. Kolegové Gordona Browna se totiž chovají přesně jako vypočítavý Humphrey Appleby, který vše poměřuje svým krátkodobým prospěchem. Vrchol „applebysmu" předvedl na výroční konferenci strany v Manchesteru ministr spravedlnosti Jack Straw – prý se „ve straně od poloviny července zásadně změnila atmosféra" a je možné s kapitánem Titaniku Brownem dál pokračovat v plavbě k porážce v celostátních volbách. To je na první pohled zcela nepochopitelné chování. Poslední průzkum pro nedělník Observer ukázal, že s Brownem labouristé ztrácí na konzervativce v přepočtu ohromujících 146 křesel. O křeslo by přišel právě i Jack Straw. Přesto se ministr spravedlnosti usmívá a velebí Brownovo vůdcovství.

To samé předvedl David Miliband, ministr zahraničí a další možný Brownův nástupce – v projevu si dal záležet, aby se vymezil proti Brownovi v populárních ekologických tématech či ostře napadl „nespoutaný kapitalismus", ale proti předsedovi nakonec rebelii nerozjel.

To připomíná chování byrokrata Applebyho. Mocně prosazuje odchod svého nadřízeného Jima Hackera, ale když se dozví, že by jeho nástupce mohl něco začít v obstarožním úřadě měnit, zhrozí se, a zasadí se, aby dosavadní neschopný šéf v čele úřadu zůstal. To samé nyní labouristé předvedli s Brownem. Vládnout se nikomu uprostřed znárodňování, odkupu špatných úvěrů, recese a rostoucí inflace najednou nechce. Raději si počkají až Brown vyhoří v celostátních volbách přespříští rok a pak budou mít celou řádku let na to znovu vykřesat opravdu Novou Labour.

Nyní proto zatím všichni Gordonu Brownovi říkají: Jistě, pane premiére.

Díky za pozornost. Další audia si můžete stáhnout na adrese podcast.respekt.cz