ČT art z podstaty věci nesmí být vyvážená

Kanál ČT art oslavil dva roky existence a vedení České televize je podle nedávné tiskové konference spokojené:  daří se prý vlastní pořady, roste sledovanost i spokojenost.  Jak dosavadní vysílání hodnotí umělci i ti, kteří se zabývají reflexí kultury a médií?

Jiří Havelka, divadelník: Moc ČT art nesleduji, protože není čas, ale občas jo - a to mi pak připadá, že Déčko je trochu progresivnější než art. Přijde mi, že art je pro starší cílovku, než jsem já, ale oceňuji snahu pokryt kulturní dění v zemi. Taky se - myslím - pomalu rozptýlila obava, že art bude jen odpadním košem archivních materiálů neuplatnitelných kvůli nízké sledovanosti na jiných kanálech. Nejčastěji si art zapnu díky konkrétnímu klubovému filmu, který už je těžké vidět jinde. Problematicky vnímám hlavně živé pořady. Ale to je obecně problém televize jako média. Jak může být živá kultura typu hudba či divadlo prezentována v televizi? Má podat informaci, má nalákat, má předat podobný druh zážitku? Lze to vůbec?

Pavel Klusák, Lidové noviny: Pochopitelně nejsem nestranný: s bratrem jsme asi rok dělali brněnskou Tečku páteční noci (s hosty Václavem Stratilem, Oldřichem Janotou, Midi lidmi, Vladimírem Kokoliou, Janou Šrámkovou, dokumentaristy z Majdanu). Sleduju ČT art i proto, abych viděl, jak se ve veřejné sféře pojímá „art“. Hlavní výhrada: není jasně dáno, co už je prostě zábava, takže artu mocně ujídá čas ČT entertainment. S koncerty Nightwork bude pojetí „kulturního kanálu“ vždycky alibistické, sorry. A ve věku webu bych mnohem víc sázel na virální videofragmenty, tweety a rychlý kontakt s aktuální scénou; takhle je potenciál kanálu nevyužitý. Ale možná je to záměr: kultura u nás tvoří skutečnější opozici než opozice politická, takže její oficiální podpora má radši své meze.

Kamila Zlatušková, dramaturgyně, scenáristka; pracovala pro ČT art: Jak ČT art, tak i ČT:D považuju za vydařené projekty;  mám z některých pořadů na tomto kanálu upřímnou radost. Snad nejraději sleduju na artu v pozdních nočních hodinách výborné britcomy, se kterými dokonale ladí geniální „dada“ seriály z ČT :D - zejména původní česká TV Mini Uni nebo britský Gumballův úžasný svět. I love it! A protože krása spočívá v detailu, tak jsem si na artu  jako čerstvá matka oblíbila i pozoruhodně udělanou konceptuální vysílací pauzu z nočního města. To se těsně nad ránem přelilo do pokojně oddychujících oveček z Déčka, které sní třeba o matematických vzorečcích. Velice uklidňující záležitost pro dobrovolné i nedobrovolné nespavce.

Johana Švarcová, zpěvačka a filmařka:  Nemám televizi a nesleduji pravidelně žádný kanál. Pokud už se ale dívám na nějakou českou televizní produkci, tak většinou pochází právě z ČT art. Nejvíce pořad Průvan, což je na jednu stranu tím, že se věnuje oblasti mého zájmu; druhá věc je, že jsem na pořadu spolupracovala, takže mě zajímá, kam se dnes ubírá. Viděla jsem i některé díly Kabaretu producenta Čestmíra Kopeckého, ale tam opět patřím k zainteresovaným osobám. U všech pořadů na ČT art každopádně nevidím důvod, proč jsou separované na speciální kanál, když svou formou jsou tak standardní, že by je strávil divák ČT 2, snad i ČT 1. Tyto úvahy mě vedou k tomu, že ČT art vzniklo coby jakési „ghetto pro kulturu“ - raději vytvoříme speciální kanál, aby náhodou divák ČT 1 nebo ČT 2 nebyl konfrontován s něčím „divným“.

Jenomže fór je v tom, že na ČT art není nic divného; například U zavěšené knihy anebo Artmix jsou klasicky vystavěné pořady se standardním obsahem. Speciální kanál pro kulturu a umění bych uvítala jedině v případě, kdyby z toho čouhalo trochu volnosti a dobrodružství. Například dát prostor videoartistům - ať zkouší, co médium televize unese; možná jedině tak můžou vzniknout v televizi unikátní věci, a třeba se pak dočkáme i toho, že takové dílo může být vystavené v evropské galerii. Před několika lety vídeňská galerie moderního umění připravila expozici týkající se televize, byla tu zastoupena díla umělců jako Andy Warhol nebo Nam June Paik; doporučuji vedení ČT porozhlédnout se trochu za hranice.

Kamil Fila: Vznik ČT art byl očekáván s tím, že půjde opravdu o výběrovou televizi. Nyní se spíš zdá, že jde o odkladiště toho, co se nepovažuje za dostatečně atraktivní. Filmy, které ještě před nedávnem běžely na ČT2, jsou již nyní jen na artu – samozřejmě je dobře, že jsou na ČT vůbec. Největším úletem je jednoznačně hudební dramaturgie, která se pořád řídí heslem „pro každého něco“. Jako by tvůrci kanálu vůbec neznali své publikum, respektive se báli, že pokud nepůjdou často ke střednímu proudu, že se na art nikdo nebude dívat. Přitom je to naopak – publikum nad artem zlomilo hůl právě proto, že stanice není dostatečně profilovaná. Tvůrci artu podceňují také to, že kultura a hlavně nová kultura zajímá hlavně mladší publikum, které má dost energie a času. Pro diváky kolem 20–30 let na artu prakticky neběží nic, co by produkovala sama televize. Strašlivá je i skladba zpravodajství, která se k umění staví jako k výstavce exotů. Uhlazený styl podání informací působí už chvílemi jako nechtěná parodie.  Lidé na Déčku perfektně pochopili své cílové publikum a dělají svou práci výborně. Lidé na artu své publikum nechápou a ohánějí se nesmyslnou „vyvážeností“.  Opravdu bych si přál dobrou artovou televizi - a pořád si myslím, že by bylo v silách ČT ji dělat.

Jan Souček, šéf brněnského studia ČT:  ČT art sleduji už od jeho vzniku, protože mě zajímají jak artové hudební projekty, tak především divadelní projekty, které jinde než na artu nemám možnost vidět. Teď se těším například na pořady k 50 letům Činoherního klubu a záznam Radokovy inscenace Janáčkovy opery Věc Makropulos, kterou jsme pro ČT art pořídili právě v Brně. Rád sleduji také cyklus Zlatá šedesátá, pokud mi čas dovolí.

Táňa Zabloudilová, Radio Wave: Už krátce po startu vysílání se ukázalo, že televize hodlá i na tomto kanálu dělat všechno tak, jak je zvyklá už léta. Obzvlášť hudební pořady se neumějí vymanit z odkazu Pavla Anděla, po kterém zbyl na Kavkách asi i telefon s čísly na kapely, které zvou do studií pořád dokola. Pravidelně sleduji jen Jasnou řeč Josefa Chuchmy a Konfrontace Petra Fischera - ČT se drží zvyku nechávat seriozní pořady moudrým mužům „v nejlepších letech“ -  kvůli relevantním a často zajímavě rozebíraným tématům. I u nich se nicméně projevuje jistá „čétéčková staroba“. Chuchma je ve své roztomilé prkennosti a konzervativnosti často očekávatelný, Fischer zvládá roli veřejného intelektuála evropského střihu elegantně, ale ani on - jak jsme viděli - opravdu nechápe hip-hop.

Bohdan Bláhovec, dokumentarista:  Stále si myslím, že je dobře, že existuje kanál jako ČT art, protože vytváří možnost pro vznik nových, zajímavých,  snad i odvážných pořadů. Dva roky existence však ukázaly i to, že vedení ČT z mě neznámého důvodu nevyhovuje možnost tohle plně využívat - a mnoho zajímavě nastartovaných pořadů během roku zrušila. Bohužel bez adekvátní náhrady. Po třech dílech zmizel analytický magazín Monoskop o dění v mediálním světě, debatní Artefakta, stejně jako prostor pro živou hudebně-diskusní late night show, jakou byla Tečka páteční noci. V tento moment tak zbývají Konfrontace Petra Fishera. A nakonec je dobře, že existuje Kombo jakožto jediný - jak je to možné!? - televizní pořad pojednávající o současném hudebním dění.  Jelikož patřím mezi on demand diváky internetového vysílání, uvítal bych návrat k zajímavé původní produkci. Myslím, že by Česká televize měla svůj současný postoj přehodnotit, znovu zariskovat a investovat do výroby - cílová skupina tohoto kanálu si cestu k nakoupeným skvostům světové kinematografie či koncertům hudebních velikánů bez problémů najde jinde. A naopak myslím, že volá po původní produkci…

Uvítáme i vaše názory na ČT art; ty nejzajímavější budeme zveřejňovat v diskusi pod článkem