Vede ODS před ČSSD. A naopak
Průzkumy volebních preferencí vzbuzují pozornost svou rozmanitostí pravidelně. Nicméně poslední týden přinesl výsledky, které jsou odlišné nad běžná, i skeptická očekávání. U veřejnosti tak ze všeho nejspíš může vzniknout dojem, že průzkumy jsou na nic.
Katedra politologie olomoucké univerzity uveřejnila průzkum, podle něhož by vyhrála volby ODS s více než osmiprocentním náskokem před ČSSD a TOP 09 by dosáhla téměř deseti procent hlasů. Dnes se objevil průzkum agentury Median, který přisuzuje prvenství ČSSD s náskokem tří a půl procenta před ODS. TOP 09 dosáhla na 6,5 procenta hlasů. Výchylka v preferencích mezi dvěma největšími stranami je tak v rámci těchto dvou průzkumů přibližně dvanáctiprocentní. A to rozhodně nelze svádět na statistickou chybu.
Stanislav Hampl, analytik firmy STEM, která se zabývá průzkumy veřejného mínění, soudí, že rozdíly ve výsledcích by při použití podobné metodiky měly být menší než tři procenta a obecně by se na poli seriozních průzkumů neměly pohybovat nad hranicí pěti procent. „Hodně jsme tady nad výsledky z Olomouce přemýšleli a otevřeně řečeno – připadají nám zvláštní. Nicméně, metodiku toho průzkumu neznám, takže ho soudit nemohu,“ říká Hampl. Obecně se dá říci, že rozdíly ve výsledcích mohou plynout například ze způsobu položení otázky, výběru respondentů nebo propočítávání výsledků – jde o to, zda se pracuje s celou populací, nebo třeba jen rozhodnutými voliči. „Problém je ale v tom, že média většinou tyto informace o průzkumech nezveřejňují, předkládají je jako fakta a čtenářům či divákům a posluchačům nedávají šanci pochopit, z čeho mohou odchylky vznikat,“ dodává Hampl.
Rozdíly ve výsledcích pak dávají prostor i k úvahám, zda nejsou průzkumy účelové. Sociolog Bohumil Doležal například na adresu olomouckého průzkumu napsal: „Musím se přiznat, že průzkumu moc nevěřím. Výsledky, které udává pro ODS a TOP 09, jsou jen maximem, jehož mohou obě strany v nejlepším případě dosáhnout. Výsledek KSČM je naopak minimem a to, že by ČSSD dostala tak málo, považuji v případě, že ji nepotká nějaká volební katastrofa, za vyloučené. Takže průzkum nejsem v podstatě schopen chápat jinak než jako jakési (jistě nezamýšlené) varování: pozor, levičáci! Teče vám do bot, a když ze sebe nevydáte všechno, vyrve vám vítězství „bratrstvo kočičí pracky“.“
Průzkumy samozřejmě „mobilizační roli“ plnit mohou. A to v obou směrech. Na jedné straně funguje princip „laviny“, podle něhož se stále více lidí přidává ke straně, která v preferencích vede. Na straně druhé, mohou informace fungovat tak, jak uvádí Doležal – burcovat příznivce těch stran, kterým hrozí prohra. V rámci všeobecné české podezřívavosti není divu, že mnoho lidí prostě považuje průzkumy za zmanipulované. A nerozlišuje mezi jejich hodnotou. A k možnosti rozlišovat navíc nedostane dostatek informací.
Nicméně to je spíš problém pro agentury a média. Voliči totiž mají stále možnost volit spíš podle programu a důvěryhodnosti politických stran a osobností, než podle průzkumů veřejného mínění.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
