Sledovala rozvědka Topolánka?
Kdo si včera zapnul televizi, mohl být svědkem celkem nevšedního zážitku. Šéf zdejší rozvědky Ivo Schwarz podruhé ve své vrcholné špiónské kariéře vystoupil na veřejnosti. Nejde jen o to, že ukázal svoji tvář, což nebývá mezi zaměstnanci tajných služeb zvykem. Své vystoupení doprovodil razantním prohlášením, že jím vedené instituce se nijak nezapletla do sledování a focení politiků na jejich dovolené v italském Toskánsku. Reagoval tak na slova šéfa ODS a jednoho ze sledovaných Mirka Topolánka, že má nezvratné důkazy o podílu Swarzovy služby na celé aféře.
Zda aktivní členové rozvědky skutečně pomáhali svému bývalému šéfovi Karlu Randákovi se sledováním politiků, nevíme. Víme, že zhruba patnáct členů rozvědky ve stejné době jako Topolánek pobývali v Itálii. To ale ještě o ničem nevypovídá. Nejbližší rozvědčík byl údajně sto padesát kilometrů daleko, další se rekreovali v jiných částech Apeninského poloostrova. Jisté je, že sledováním Topolánka a spol. by se rozvědčíci vystavovali velkému riziku a na rozdíl od Karla Randáka by jim hrozil tvrdý trest. Od vyhození z práce až po trestní stíhání pro zneužití svých pravomocí. Motivace, proč by to dělali, tedy není jasná. Víc zorientovat se v případu nám zatím neumožňuje ani Mirek Topolánek. Své obvinění nepodložil žádnými důkazy.
Nechme teď stranou, že by politik neměl takto zásadně torpédovat důvěryhodnost tajné služby, která se má starat o naše bezpečí – tedy v případě, že svá slova není schopen doložit. Kauza Toskánsko každopádně ukázala na dva zásadní systémové problémy. Rozvědka je v Česku dlouhodobě jediná tajná služba, která zde nepodléhá parlamentní ani jiné vnější kontrole. To, jestli je skutečně zneužívána, kým a proč, tady nemůže posoudit nikdo nezávislý. Stejně tak nelze jednoznačně říct, že nějaký politik ohrožuje její práci.
A pak je tu další věc. Karel Randák byl ze služby po letech práce pro stát odejit, aniž by se vláda namáhala dál využít jeho služeb a nabídnout mu nějaké odpovídající uplatnění. Podobně před ním dopadli například šéfové kontrarozvědky BIS. Vzhledem k tomu, že tu roky chybí zákon o státní službě, můžou politici se špiony – stejně jako s dalšími státními zaměstnanci – „zatočit“ podle toho, zda jim jdou na ruku nebo ne. Často jde o nelogické vyhazovy a plýtvání schopnostmi lidí, kteří by jinak státu ochotně sloužili. K čemu to vede, vidíme u Karla Randáka. Svým bývalým zaměstnavatelům se mstí hlava nehlava. A to je ještě ten „lepší“ případ. V horším bývalí zhrzení špióni utíkají (jako exšéf BIS Karel Vulterin) do služeb těch, proti kterým nás měli chránit a svými cennými informacemi pro druhou stranu tak teď můžou ohrožovat naši bezpečnost.
Je tu ale stále naděje, že kauza Toskánsko může politikům posloužit jako inspirace. Jestli přispěje k přijetí služebního zákona a pomůže dostat rozvědku pod vnější kontrolu, přiblíží se tahle země zase o něco blíž běžným západním standardům.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
