Lisabon v limbu, Česko s ním
Až projde rozpočet a až Irové řeknou napodruhé ANO, budeme se tím zabývat. Taková je v těchto dnech odpověď českých politiků na dotaz, jak chtějí vyřešit problém zvaný Lisabon, pod nímž se skrývá možný odchod Česka na okraj evropského hřiště, pokud pod smlouvou bude chybět jedna jediná věc – podpis českého prezidenta.
Jenže jak věci stojí, ani schválení rozpočtu a už příští pátek možný kladný výsledek referenda v Irsku – napovídají tomu poslední průzkumy ze země – odpověď nepřinesou. Zdejší politická reprezentace tápe. Na jedné straně stojí směs slovy Topolánka „nekontrolovatelných jedinců v Senátu“ za ODS, kteří se rozhodli blokovat smlouvu všemi možnými prostředky a příští úterý chtějí poslat k Ústavnímu soudu další žádost o přezkum textu. „Ano, je to obstrukce. Ale i obstrukce jsou nástrojem politického boje,“ říká jeden ze signatářů, jihočeský senátor Tomáš Jirsa. Na druhé straně je Václav Klaus, který akce senátorů využívá jako štít, a mezi tím bezradně pobíhá vláda a zbytek politické scény. „Jde to mimo nás,“ případně „na Klause nemáme páku“ je nejčastější reakce politiků, pokud se nyní pohybujete několik hodin po Sněmovně nebo Senátu.
Jenže to není tak úplně pravda. Na prezidenta lze přitlačit – výši Hradní peněženky, například, ovlivňují poslanci při schvalování státního rozpočtu, a pak tu jsou čiště právní nástroje. Ústavně nejčistší je obvinění prezidenta z velezrady, nicméně jde o extrém. Jinou variantu navrhují Zelení: ti přišli se změnou ústavy, tak, aby při schválení mezinárodní smlouvy ústavní většinou v obou komorách parlamentu – případ Lisabonu – a jejím posvěcením ústavními soudci, nebyl podpis hlavy státu nutný. „Je to tah motivovaný snahou dokončit ratifikaci Lisabonu, ale ještě nevíme, jestli by případné schválení změny šlo použít retroaktivně, tedy právě na Lisabon,“ okomentoval to dočasný šéf strany Ondřej Liška.
Ostatní partaje přiznávají, že jde o „jednu z věcí, kterou vyhodnocujeme,“ jejich zástupci ale jedním dechem dodávají, že se jim do toho vlastně nechce. „Jde o příliš účelový tah. Stát by měl mít nějaký přirozenější pud sebezáchovy,“ tvrdí například Bedřich Moldan, senátor za ODS a jeden z kritiků Klausova počínání. Lubomír Zaorálek, zahraničněpolitický expert ČSSD, mluví podobně. „Já nevěřím v donucovací prostředky. Prostě tahle věc by se měla vyřešit nějakou normální komunikací s prezidentem,“ říká.
„Normální komunikace“ ale zatím nezabrala. Realitou tak po irském referendu velmi pravděpodobně bude jedna země proti šestadvaceti. Jak na to zareaguje oněch šestadvacet? „Bez české účasti nemůžeme postupovat s Lisabonskou smlouvou,“ říká do telefonu švédská ministryně pro Evropu Cecilia Malmström, jejíž země teď unii předsedá. „Nicméně doufáme, že to Václav Klaus podepíše. Nakonec, měl by respektovat názor ústavní většiny parlamentu. Je snad prezident, nebo ne?“
Česko podle Švédky, ale nejen jí, dostane čas k podpisu přibližně do konce roku. Pak…
Další informace naleznete v příštím Respektu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
