Chtělo by to Bushe, ale levicového

Dylan je třicátník s ustupujícími vlasy a širokým úsměvem. Pochází ze Seattlu, několik let už ale žije v Arlingtonu, což je z Washingtonu jen přes řeku.

Od tisíců profesionálů, které každé ráno vypouští washingtonské metro v centru města plném úřadů, sídel firem a všemožných institucí, se Dylan skoro neliší, jen méně často nosí sako a kravatu. V nevládní organizaci na ochranu tzv. whistleblowerů, kde pracuje jako ředitel komunikace, se to totiž nevyžaduje.

Dylan by měl teoreticky ve volbách volit Baracka Obamu: Seatlle přeje levici, Arlington taky a v branži, kde Dylan dělá, nevolí republikány skoro nikdo. Měl, ale nebude. Je jedním z liberálních (nebo jak se v Americe říká - progresivních) voličů, které Obama zklamal. A jak je v Americe běžné, volební kompromisy se nedělají, i když to pak nahrává straně, které by hlas nedal ani náhodou - tedy republikánům.

„Budu volit někoho nezávislého. Koho? Ještě nevím,“ krčí rameny Dylan. Když má říct důvod, proč Obamu nechce, nezaváhá. Vadí mu, že Obama po volbách v roce 2008 nezačal vyšetřovat lidi z Bushovy administrativy, kteří jsou podezřelí z porušování zákonů, například kvůli často propíranému mučení vězňů. „Mělo se to zkoumat, Obama ale prohlásil, že se chce zabývat jen přítomností a budoucností,“ vzpomíná Dylan.

Dál mu vadí fungování věznice Guantánamo nebo útoky bezpilotních letadel na pákistánských kmenových územích, které na přímý Obamův rozkaz zabíjí (nebo alespoň mají zabíjet) militanty z al-Káidy, na které americká vláda jinak nedosáhne. Umírají ale při tom i civilisti. „Přece není možné, aby kvůli zajištění naší bezpečnosti umíral někdo úplně nevinný,“ rozčiluje se Dylan.

Někdy se dokonce na kritice prezidenta shodne i s republikány. Třeba že Obama nepřípustně obešel Kongres, když si v něm nenechal schválit americké opatrné angažmá ve válce v Libyi.

„Chtěl bych, kdyby se stal prezidentem někdo jako byl Bush, ale levicový,“ rozvíjí svůj pohled na volby Dylan. „Obama je profesor, velmi uvážlivý člověk, který se snaží vycházet druhé straně vstříc. Začal dělat středovou politiku, tu ale republikáni svým tlakem posunuli doprava. Mělo by se začít víc vlevo, aby pak byl výsledkem skutečný střed,“ míní Dylan.

Problém voličů jako Dylan ovšem je, že ti, co by nalevo rádi začali, hrají ve volbách pouhou stafáž.