Výbuch ve Vrběticích: Majitel Imexu byl 40 minut u hotelu, v němž byli ubytovaní agenti GRU

Den před výbuchem muničního skladu ve Vrběticích se šéf firmy Imex Group Petr Bernatík ml. pohyboval podle údajů z jeho mobilního telefonu v blízkosti ostravského hotelu Corrado. Právě v něm byla v té době ubytovaná i dvojice ruských agentů GRU Anatolij Čepiga a Alexandr Miškin, která je podezřelá z exploze. Při ní v říjnu 2014 vybuchl sklad, který měla firma Imex ve vrbětickém areálu pronajatý. Vyplývá to z informací pěti důvěryhodných zdrojů obeznámených s vyšetřováním. Informace se podle zjištění Respektu a Radiožurnálu probírala i na uzavřeném jednání poslaneckého výboru pro bezpečnost.

Nikdy tam nebyl

Bylo 15. října 2014 ráno, když Petr Bernatík ml. vyjížděl služebním autem ze svého bytu v Ostravě. Po půl hodině jízdy se na silnici náhle otočil a zamířil zpět, aby si udělal jednu velmi neobvyklou zastávku. Podle lokalizačních údajů, které zaznamenával jeho mobilní telefon, zastavil u ostravského hotelu Corrado.

„Strávil tam zhruba 40 minut,“ popsaly Respektu a Radiožurnálu zdroje obeznámené s vyšetřováním. Jestli byl v tu dobu přímo v hotelu, nelze s jistotou tvrdit, nicméně mohl být od něj vzdálený maximálně do sta metrů. Určit polohu jakéhokoliv telefonu ve velkých městech lze totiž s odchylkou nanejvýš několik desítek metrů pomocí síťových buněk, do kterých se každý zapnutý mobil automaticky přihlašuje.

Právě v tu dobu byla v hotelu Corrado  podle dřívějších informací Respektu ubytovaná i dvojice Rusů. Do knihy hostů se zapsali pod jmény Alexander Petrov a Ruslan Boširov, jak potvrdil Respektu a Radiožurnálu majitel hotelu Maxmilián Šimek. Ve skutečnosti však šlo o ruské agenty vojenské rozvědky GRU Anatolije Čepigu a Alexandra Miškina, kteří podle Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) a českých tajných služeb stojí za výbuchem vrbětického muničního skladu.

Co přesně Bernatík v okolí hotelu dne 15. října roku 2014 dělal a proč tam jel, není jasné. Bernatík mladší na dotazy Respektu a Radiožurnálu neodpověděl. Jeho advokát Radek Ondruš nejdříve řekl, že mohl u hotelu stát na křižovatce. „Tak buď tam stál na křižovatce, nebo někde autem, to já nevím,“ přišel s prvním vysvětlením. Následně po poradě se svými klientem pak Radiožurnálu a Respektu řekl, že tam jeho klient ten den ani nikdy jindy nebyl a s Rusy se prý nikdy nesetkal.

„Já jsem s ním mluvil, říkal, že to rozhodně není pravda. Tvrdí, že jel rovnou do Vrbětic a nikde nestavěl. Uvedený den ani nikdy jindy v hotelu Corrado nebyl a ani tam nejel,“ tvrdí nyní Ondruš. Proč tedy mobilní telefon jeho klienta ukazoval 40minutovou zastávku u Corrada, však vysvětlit nedokázal. O nečekané Bernatíkově zajížďce byli informováni poslanci z výboru pro bezpečnost, když dostali od policie a tajných služeb informace o vyšetřování výbuchu a roli jednotlivých aktérů. Několik poslanců Respektu a Radiožurnálu pod příslibem anonymity potvrdilo, že policie má údaje z Bernatíkova telefonu.

Že se detektivové opírají o data z mobilní sítě, pak oficiálně potvrdil místopředseda výboru Pavel Žáček z ODS. „Bezpečnostní složky byly schopny vystopovat pohyb určité konkrétní osoby na základě pohybu mobilního telefonu mezi bydlištěm nebo mezi firmou, Vrběticemi - tím skladem - a mezi hotelem Corrado,“ potvrdil Žáček s tím, že nebude komentovat, kdo je tou osobou.

Další podezřelá okolnost

Mobilní operátoři mají ze zákona povinnost uchovávat data z mobilních telefonů pro potřeby policie pouze šest měsíců. V případě vrbětické kauzy je ale měli vyšetřovatelé k dispozici i zpětně. Podle informací Respektu a Radiožurnálu od zdrojů blízkých vyšetřování totiž kriminalisté nechali krátce po výbuších pro jistotu všechna data z inkriminované doby plošně zálohovat. I díky tomu tak mohli později Bernatíkovu cestu z 15. října 2014 přesně zrekonstruovat.

Mobil signalizující, že se jeho majitel den před výbuchem nacházel v okolí hotelu, kde zrovna v tu dobu byli ubytovaní zpravodajci GRU, není jedinou podezřelou okolností toho dne. Bernatík od hotelu Corrado vyrazil bez zastávky rovnou do Vrbětic, kam přijel podle svědků zhruba ve tři čtvrtě na dvanáct. Zastavil se na vrátnici a nahlásil, že jede sám. Což bylo podle tamních pracovníků krajně neobvyklé. Předtím jezdil na kontrolu zboží - což měl být i důvod jeho návštěvy 15. října - ojediněle, a když už se tak stalo, vždy ho doprovázel někdo další, nejčastěji zbrojíř firmy Luděk Petřík.

Ve skladech se Bernatík mladší zdržel asi tři hodiny. Nikdo ze zaměstnanců ani brigádníků tam nebyl, ač firma zrovna v daném týdnu připravovala k expedici velkou zásilku. Brigádníci, kteří v areálu pracovali, totiž dostali právě na 15. října 2014 nečekaně volno. To byla třetí podezřelá okolnost onoho dne. Právník Imexu Ondruš připustil, že brigádníci opravdu 15. října 2014 volno dostali, ačkoli se vyskladňovala velká zásilka. Zdůvodnil to tím, že na ně neměl kdo dohlížet. Zbrojíři firmy Luděk Petřík a jeho kolega Vratislav Havránek podle něj pracovali v Ostravě.

„Brigádníky si organizoval Petřík, on je tedy logicky nechal doma, protože měl něco jiného na práci v Ostravě a oni tam bez něj nemohli,“ tvrdí Ondruš. Podle právníka je však jen náhoda, že právě den před výbuchem jel majitel do skladu sám, i to, že firma dala brigádníkům volno. Zda jim dal volno přímo Petřík, nebo to byl příkaz majitele, už zpětně nelze ověřit. Petřík spolu s druhým zbrojířem Vratislavem Havránkem zahynuli při výbuchu. Faktem zůstává, že den před výbuchem brigádníci ve skladech firmy Imex nebyli.

Zajímavé bylo i to, že Petřík s Havránkem dostali práci v Ostravě právě na 15. říjen, ani to nebylo příliš obvyklé. „Vždy jel táta do Vrbětic, většinou tam strávil tři dny. Aby se nemusel každý den vracet do Ostravy, měl ve Vrběticích zajištěné ubytování. A vždy to bylo od pondělí do středy,“ popisuje jeho syn Ondřej Havránek.

V inkriminovaný říjnový týden 2014 to bylo jiné. „Do Vrbětic jel v úterý 14. října, ve středu 15. října dostal práci v Ostravě a ve čtvrtek 16. října musel zase do Vrbětic,“ popisuje Havránek mladší. Právě 16. října sklad vybuchl. Firma oba muže, tedy Petříka s Havránkem, poslala na místo s pověřením odstranit závady na označení vojenského materiálu, který měl být v nejbližších dnech odvezen k zákazníkovi.

Jako pronajmout byt

Nezvyklé chování majitele firmy během 15. října zaujalo při vyšetřování kauzy i policisty. Letos v únoru Petra Bernatíka zadrželi a ředitel skončil na 48 hodin v cele předběžného zadržení. „Byl zadržen na základě předchozího souhlasu státního zástupce. Rovněž u něj doma policie i ve firmě Imex Group provedla prohlídku,“ uvedl zdroj Respektu a Radiožurnálu. Bernatíkovo zadržení ukazuje na to, že ho policie nebere jen jako svědka, ale že ho podezřívá, zda v souvislosti s výbuchem něco netají. Konkrétně kriminalisté a tajné služby zjišťují, jestli nepomohl ruským agentům dostat se do areálu ve Vrběticích. Ať už vědomě, nebo nevědomě.

Jeho advokát Ondruš však odmítá, že by Bernatík mohl umožnit některému z Rusů, aby se dostal do skladu. „V autě byl sám, nikdo s ním nebyl, tedy ani při průjezdu vrátnicí. Sám byl i ve skladu ve Vrběticích,“ řekl Ondruš. Už dříve navíc zdůrazňoval, že ostraha na hlavní bráně každého zaměstnance i návštěvníka důkladně kontrolovala.

Václav Irovský, tehdejší ředitel Vojenského technického ústavu, který muniční areál ve Vrběticích spravoval, však připustil, že jiné to mohlo být v případě, kdy návštěvníka doprovázel někdo, kdo měl sklad uvnitř areálu pronajatý. „Když přijel nájemce skladu a řekl, že za hosty ručí, mohli projít - záruku nesl on, odpovědnou osobou byl nájemce. My jsme neměli žádnou pravomoc, nejsme složka policie. Když pronajmete byt a nájemce si tam pozve návštěvu, tak si ji tam také vezme na vlastní odpovědnost,“ popsal Irovský.

Jak nedávno upozornil Respekt a mezinárodní server investigativní novinářů Bellingcat, na výbuchu ve Vrběticích se v roce 2014 mohlo podílet nejméně osm příslušníků ruské tajné jednotky 29155, která spadá pod velení GRU. Do akce byl zapojen i velitel jednotky, generálmajor Andrej Averjanov. NCOZ i tajné služby pracují s verzí, že cílem útoku byl materiál bulharského obchodníka se zbraněmi Emiliana Gebreva. Tato zásilka mohla být podle policejního vyšetřování připravena pro export na Ukrajinu na podporu boje proti ruským separatistům.

Zda dva příslušníci týmu Anatolij Čepiga a Alexandr Miškin vstoupili přímo do areálu, zatím vyšetřování neukázalo. Oba se sem však na prohlídku vojenského materiálu dopředu oficiálně objednali. Že šlo o úspěšnou diverzní akci, naznačuje to, že oba byli oceněni nejvyšším státním vyznamenáním Hrdina Ruska a nejméně čtyři další členové týmu dostali od ruské vlády bezprostředně po operaci zdarma byty.