Jsem teď imunní, možná. Donald Trump bojuje o přežití

Ve Spojených státech se odehrává drama, o jakých se píše v učebnicích dějepisu. Americký prezident Donald Trump bojuje o život. Doslova i přeneseně: o fyzické přežití i o přežití politické a podnikatelské.

Jaký je v tuto chvíli skutečný zdravotní stav šéfa Bílého domu, ví jenom hrstka doktorů v jeho okolí. Ti neříkají veřejnosti pravdu a už to ani nepopírají. Jeden z ošetřujících lékařů vylíčil v sobotu růžový obrázek prezidenta úspěšně čelícího chorobě covid-19, ale vzápětí ho popřel šéf prezidentova kabinetu s tím, že Trumpovy „základní životní funkce vyvolávají obavy“. Lékaři potom přiznali, že prezident potřeboval v předchozích dnech kyslíkový přístroj a že obsah kyslíku v jeho krvi klesl na úroveň, o níž se jiní lékaři vyjadřují jako o vážné.

Sobotní vystoupení vysvětlili tím, že nechtěli „ovlivnit průběh nemoci“ a že chtěli „komunikovat atmosféru, v jaké prezident situaci zvládá“. Od té doby Trumpův zdravotní tým zveřejňuje jenom vybrané informace a na dotazy novinářů - třeba v jakém stavu jsou podle jejich zjištění prezidentovy plíce - odmítají odpovědět s tím, že jde o důvěrné sdělení. Předepsané léky, především nasazení steroidů, vyvolávají u odborné veřejnosti laviny spekulací, ale všichni zároveň upozorňují, že nemají dostatek spolehlivých údajů o zdravotním stavu šéfa Bílého domu, a nemohou tudíž ani vyvodit definitivní závěry.

Sám Trump se obrazu nemocného muže všemožně brání. V průběhu víkendu vypustil fotografie, na nichž podepisuje neznámé dokumenty (podle některých prázdné papíry), v neděli se nečekaně vydal na krátkou projížďku okolo vojenské nemocnice, aby mohl zamávat svým příznivcům. Z neděle na pondělí se také obnovil proud jeho tweetů: prezident v nich vysvětloval základní důvody, proč by ho Američané měli volit. V pondělí pak Donald Trump nemocnici opustil a vrátil se do Bílého domu. Na balkóně demonstrativně sňal roušku a zvedl vítězně palce. Předtím ovšem po zdolání několika schodů viditelně bojoval s dýcháním - tyto záběry teď kolují po sociálních sítích a lékaři i amatéři je analyzují horem spodem.

Dohadovat se, jak na tom americký prezident v tuto chvíli přesně je, nemá zjevně smysl. Víme, že není napojen na přístroje, víme, že bere kombinaci remdesiviru a steroidů. Jeho vlastní lékařský tým upozorňuje, že „prezident není za vodou“ a že vítězství bude možné oznámit nejdříve příští pondělí. Všechno ostatní jsou spekulace a zbožná přání obou stran hluboce rozdělené americké veřejnosti.

Jisté je, že Donald Trump po zdravotní stránce riskuje, když po čtyřech dnech opustil relativní bezpečí špičkově vybaveného vojenského zdravotnického centra, byť Bílý dům rovněž disponuje vybavením pro řešení akutních zdravotních krizí. Jasné také je, že Trump riskovat musí, neboť kromě boje s chorobou vede také rozhodující politickou bitvu, v níž v tuto chvíli prohrává.

Průzkumy veřejného mínění naznačují, že rozháraná prezidentská debata, jež se minulý týden odehrála těsně před tím, než Trump onemocněl, nejen nezvrátila pro něj nepříznivý vývoj situace, ale spíše upevnila panující trendy. Joe Biden v průměru posílil zhruba o 1,5 procenta – tato tendence se projevuje v celoamerických průzkumech a i v šetřeních v jednotlivých klíčových státech.

Zároveň je zatím nejasný vliv prezidentova onemocnění na vývoj kampaně. Část komentátorů má za to, že nákaza je pro prezidenta politicky likvidační. Choroba podle nich stáčí pozornost k epidemii, jejíž průběh Bílý dům zásadně nezvládl a jež zapříčinila také propad jeho preferencí letos na jaře. V tomto podání událostí je nemoc prezidenta jakousi metaforou způsobu, jakým Trump dostal do šlamastiky celou zemi.

Liknavý, až arogantně přehlíživý přístup k nebezpečné pandemii je příčinou toho, že její důsledky jsou mnohem závažnější a počet nakažených a mrtvých mnohem vyšší, než bylo nezbytně nutné. Sám Trump si svým přístupem o nákazu vyloženě koledoval, s sebou navíc táhne ke dnu i tým svých spolupracovníků: pozitivní testy oznámili kromě jeho manželky i šéf prezidentovy kampaně, jeho tisková mluvčí, minimálně dva jeho poradci a několik spřízněných senátorů.

Na dramatickou situaci je ale možné se dívat i opačně. Donald Trump celoživotně sehrává roli neporazitelného alfa samce a ani zjevné fyzické obtíže ho nepřiměly, aby z ní vypadl. Z nemocnice se prezident vynořil plný vzdoru a zjevně nezlomený. Národu oznámil, že se nemoci nemá bát a že „se strachem z ní nemá nechat ovládat“. Ujistil své stoupence, že on sám „je teď imunní, možná“ a že lékaři „byli překvapení, jak skvěle se moje tělo vyrovnalo s koronavirem“. Při vší osobní šlamastice se udržel v roli oddaného vlastence a okázalé pohrdání chorobou prezentoval jako americký způsob života.  Jak to výstižně shrnuje twitterový vtip, na kterém Trump říká: „Testovali mi DNA a zjistili, že to není DNA, je to USA.“ * 

Který z obou pohledů na prezidentův boj převládne, nelze odhadnout. Jistý precedens nabízí Brazílie, kde Trumpův přístup věrně kopíruje tamní prezident Jair Bolsonaro. Ten se nakonec také nakazil, chorobu přestál a jeho preference jsou nejvyšší za dobu vládnutí. Situace nicméně není nikdy stejná, Brazílie není Amerika, Bolsonarova popularita souvisí také s plošným vyplácením dávek brazilským chudým a tropická země nemá před volbami.

Nikdo také neví, jak se bude zdravotní stav amerického prezidenta vyvíjet dál. Donald Trump celoživotně funguje na představě, že lidé jako on nežijí v realitě, nýbrž že realitu sami vytvářejí. Zda má takový přístup nějaké hranice, se teprve uvidí.

*V původním znění jsme větu omylem připsali přímo prezidentu Trumpovi, za nepřesnost se omlouváme.