Špionážní film definitivně skončil: hacker Nikulin vydaný do USA si vyslechl rozsudek

Padl kvůli němu ministr spravedlnosti Robert Pelikán, prezident Miloš Zeman domlouval jeho vydání za zády české justice do Ruska se svým protějškem Vladimirem Putinem a Praha se stala bojištěm Washingtonu a Kremlu o to, kdo ho dostane. O vydávání trestně stíhaných do zahraničí většinou média nemají zájem, ale v případě ruského hackera Jevgenije Nikulina to bylo opačně. Jeho dramatický příběh se nyní uzavřel na západním pobřeží USA.

Americká justice Nikulina uznala vinným z hackerských útoků - porota federálního soudu v San Francisku ho odsoudila k sedmi letům a čtyřem měsícům vězení a to v devíti bodech obžaloby. Podle ní měl Nikulin skutečně provést to, z čeho byl podezříván, a sice v roce 2012 napadnout sociální sítě LinkedIn a Formspring a webové úložiště Dropbox. Z nich, jak uvedl americký soud, ukradl data z více než 117 milionů účtů.

FBI chtěla nicméně Nikulina dostat do své jurisdikce hlavně proto, že si od něj slibovala pomoc v pro ni mnohem významnější věci: doufala, že by mohl vědět víc o ruském ovlivňování amerických prezidentských voleb v roce 2016, které bylo později vyšetřováno zvláštním agentem FBI Robertem Muellerem. K tomu ale Nikulin Američanům nikdy nic neřekl. Jestli proto, že o tom nic nevěděl, nebo z obavy o svoji bezpečnost po propuštění z vězení, není jasné.

Vydání Nikulina provázel od jeho zatčení v Praze v říjnu 2016 každopádně velký diplomatický a politický zájem. Kromě Ameriky, která na něj vydala mezinárodní zatykač, o něj náhle projevilo zájem i Rusko – a spekulovalo se tak, že Nikulin pracoval pro ruské tajné služby. Politici obou zemí lobbovali u českých úřadů za svůj nárok. Poté co zdejší justice po několika odvoláních Nikulinových právníků rozhodla, že hacker může být vydán do obou zemí, vstoupil do věci ministr spravedlnosti Robert Pelikán a poslal ho do USA. Jak oficiálně vysvětlil, vedlo ho k tomu především to, že americká žádost byla z jeho pohledu mnohem lépe podložená, a ruskou naopak považoval za účelovou.

Původně jasná věc se však pro Pelikána nečekaně zkomplikovala ve chvíli, kdy se kvůli hackerovi dostal pod tlak prezidenta Miloše Zemana. Ten se s ministrem dvakrát sešel a naléhal na něj, aby Nikulina vydal Rusům. Pelikán nátlak odmítl, ale už nepředpokládal, že by ho po dalších volbách Zeman znovu jmenoval ministrem spravedlnosti. I to byl jeden z důvodů jeho odchodu z politiky.

Poslední Nikulinovy hodiny v Česku připomínaly špionážní film: na jeho převezení z věznice na letiště, kde už na něj čekalo letadlo amerických úřadů, byli vybráni nejdůvěryhodnější policisté z Národní centrály boje s organizovaným zločinem. Tajné služby se delší dobu obávaly o Nikulinův život, dozorci ve věznici mu kontrolovali jídlo, aby nebyl otráven. Pracovalo se s podezřením, že by hackera mohly zabít ruské tajné služby, aby Američanům nic nevyzradil.

Policisté, kteří Nikulina převáželi k letadlu, byli domluveni se svým nadřízeným, že informaci o jeho předání do amerických rukou neunikne dál, dokud stroj nedosedne na americkou půdu. Panovala obava, že Pražský hrad by mohl vydání chtít ještě na poslední chvíli zkomplikovat. Proto nebylo informováno ani tehdejší vedení policejního prezidia, které s prezidentem udržovalo úzké vztahy. Ministr Pelikán byl v inkriminovanou chvíli nedostupný a mimo signál. Nikulin se nakonec do Ameriky dostal a teď si vyslechl i svůj trest.