Smlouvy na Dukovany jsou podepsané, ale stavba je ještě daleko

Stát a firma ČEZ po letech vyjednávání podepsaly první dvě smlouvy o vzniku nového jaderného zdroje v Dukovanech. ČEZ v nich má na příští čtyři roky slíbenou odměnu ve výši 3,4 miliardy korun. Do roku 2024 má za tyto peníze zařídit první fázi příprav, v níž půjde hlavně o vyhodnocení soutěže mezi dodavateli reaktorů a výběr vítěze.

Smlouvy se zatím týkají jen této první čtyřleté fáze. Nejde tedy ještě o definitivní krok směřující ke stavbě elektrárny. Kontrakty  s vítězem mezinárodní soutěže se mohou, nebo nemusí v roce 2024 podepisovat – to bude záviset na tom, co dodavatelé v soutěži nabídnou a jak se k projektu postaví příští vláda. „Další vlády se budou muset definitivně rozhodnout, jak k jádru přistoupí,“ prohlásil po vicepremiér Karel Havlíček, který smlouvy s ČEZ za stát podepsal. Zůstane-li ovšem stávající vládní garnitura u moci, chce v projektu pokračovat.

„Česká republika nemá jinou cestu než cestu jadernou,“ zopakoval Havlíček postoj nynějšího kabinetu, který má ve věci výstavby v Dukovanech podporu i části opozice (dřív měla dostavba unisono podporu v rámci sněmovního výboru pro jadernou energetiku, ale Piráti, STAN a TOP 09 se v posledních týdnech od projektu v podobě, jak ho tlačí vláda, distancovali).

Nikoho předem nevylučovat

Čerstvě podepsané smlouvy mezi státem a většinově státní firmou ČEZ jsou dvě – jedna rámcová, kde se jen deklaruje společný záměr obou stran dotáhnout projekt v Dukovanech do zdárného konce, a druhá podrobnější na již zmíněnou první fázi příprav, kde jsou už právně vymahatelné závazky.

ČEZ má za 3,4 miliardy hlavně vyřídit celou soutěž mezi dodavateli reaktorů, obstarat s úřady územní rozhodnutí a získat u jaderného dozoru povolení k umístění nového jaderného zdroje. Soutěž na dodavatele má být vypsána ještě letos - aby do konce roku 2022 ČEZ mohl státu oznámit svůj pohled na pořadí účastníků a doporučit vítěze. Stát se má podle smlouvy k navrženému pořadí věci vyjádřit během dalších 50 dnů.

Pak poběží dvouletá lhůta na přípravu smlouvy s vybraným dodavatelem. Připravena k podpisu by měla být do poloviny roku 2024. Další harmonogram je zatím jen orientační. Podle něj má být do roku 2029 vyřízeno stavební povolení. V roce 2036 má pak být elektrárna hotova a uvedena do zkušebního provozu.

Stát si podle čerstvě podepsaných smluv vymiňuje právo už během soutěže vyřadit kohokoli z uchazečů kvůli bezpečnostním zájmům státu. „Spolehlivost a důvěryhodnost“ dodavatele má podle rámcové smlouvy „zcela zásadní význam“, a tak prý nepůjde o čistě ekonomickou volbu: výběr dodavatele „představuje primárně bezpečnostně strategickou záležitost“. Jak ale představitelé ČEZ i státu už několikrát uvedli, vstup účastníků do soutěže nechtějí předem omezovat – s odůvodněním, že víc soutěžících povede k lepší ceně.

Hlavní neznámou, zda k podpisu smluv s dodavateli reaktorů dojde, je nyní postoj Evropské komise. Ta bude projekt posuzovat s ohledem na přiměřenost státní podpory, kterou česká vláda firmě ČEZ nabízí hned na několika frontách. Stát má teď podle smlouvy dva měsíce na to, aby do Bruselu odeslal podklady. Ve smlouvě je i termín, dokdy mají vládní vyjednavači v Bruselu získat souhlasné vyjádření – termín je ale ve zveřejněné verzi smluv začerněn, podobně jako řada dalších konkrétních bodů. Pokud Evropská komise souhlas nevydá, celý projekt padá a ČEZ bere podle smlouvy přípravné náklady na sebe.

Pokud by projekt zhavaroval na jiných procesech, třeba na změně legislativy nebo na komplikacích s obstaráním úředních povolení, ČEZ má možnost od akce odstoupit. Svou dceřinou firmu EDU II, přes kterou příprava poběží, by v takovém případě měl právo prodat státu za 4,5 miliardy korun, nicméně tato cena se v případě opodstatněného navyšování rozpočtu nebo protahování harmonogramu ještě může měnit. Podmínkám tohoto odstoupení je věnovaná největší část 86stránkové smlouvy o první přípravné fázi.

Overnight náklady

Jasno zatím není ani v tom, kolik bude celá elektrárna nakonec stát. „To zpřesnění nastane v momentě, kdy budeme mít za sebou soutěž,“ uvedl po podpisu smluv šéf ČEZ Daniel Beneš. Orientační odhad je podle něj 150 miliard za stavbu samotnou - jde ovšem jen o takzvané „overnight“ náklady, tedy o náklady, pokud by stavba vznikla přes noc a netáhla se v čase. Dlouhé lhůty ale bude potřeba překlenout, což – podobně jako u hypotéky na dům – celkové náklady ještě zvedá kvůli úrokům placeným po dobu stavby, kdy už je třeba dodavatelům platit, i když zdroj ještě nevyrábí a nevydělává. „Rozhodující věcí jsou náklady na financování, mnohem víc než investiční náklady,“ poznamenal v této souvislosti při podpisu smluv vládní zmocněnec pro jádro Jaroslav Míl.

Vláda už kvůli snížení nákladů na financování pro firmu ČEZ schválila bezúročnou půjčku ve výši až 175 miliard korun (tuto sumu nelze srovnávat s již zmíněnými 150 miliardami, protože jde o výdaje v takzvaných běžných cenách, tedy s výhledem do budoucna včetně inflace). Po spuštění elektrárny má úrok stoupnout na dvě procenta. Vládní půjčka by měla pokrýt 70 procent investice, zbytek si obstará ČEZ sám – buď z vlastních zdrojů, nebo půjčkami od bank, jejichž vstřícnost se bude ještě odvíjet od toho, jak se k jádru postaví Evropská unie při kategorizaci čistoty energetických zdrojů. O tomto bodu se podle Beneše bude v EU ještě rok vyjednávat.

Vládní půjčka a již zmíněná nabídka, že stát v případě úředních komplikací projekt vezme na sebe, jsou první dvě formy veřejné podpory. Třetí formou je garantovaná výkupní cena, kvůli které vláda v pondělí schválila speciální zákon. Princip je ten, že stát bude elektřinu z Dukovan v budoucnu odkupovat za takovou cenu, aby se celá akce firmě ČEZ vyplatila a její privátní akcionáři nemohli vznést protesty kvůli zavlečení polostátní firmy do nevýhodné akce. Vyjde-li výkupní cena elektřiny výš než běžná cena elektřiny v té době, stát bude povinen ČEZ ztrátu dorovnat z peněz daňových poplatníků - nebo podle nově schváleného zákona uvalí na všechny odběratele povinnou přirážku, jak je to dnes u příplatků na zelené zdroje.

Podle Havlíčka se tato sázka státu vyplatí, protože v době dokončení elektrárny bude v Evropě elektřiny málo a bude drahá. Tento předpoklad ale stojí na tom, že elektrárna bude hotova včas a podle rozpočtu, což se u jaderných elektráren vzhledem ke komplikovanosti projektu skoro nikdy a nikde nepodařilo. Odpůrci jádra argumentují také tím, že za dvacet let bude dost levné elektřiny z větru nebo ze slunce, případně by šlo dočasně investovat do plynových elektráren, jejichž stavba je řádově jednodušší a levnější než u jádra.