Nešťastná volba Aleše Michla

Výběr Aleše Michla do čela centrální banky je prazvláštní rozhodnutí. A to i na Miloše Zemana, u kterého jsme zvyklí na leccos.

Za prvé – Michl není dobrou volbou pro dnešní inflační časy. Po celou dobu svého působení v ČNB vystupuje otevřeně proti tomu, o co se banka snaží. Kritizuje stávající politiku rostoucích úrokových sazeb, aniž by nabízel nosnou alternativu. Razí teorii, že zdražování je dovezené, že na něj konvenční měnová politika neplatí a že odezní samo. To je z části pravda, ale banka podala přesvědčivé důkazy, že na inflaci se podepisují i domácí jevy. I proto v dubnu inflace překročila 14 procent, což je jedno z nejvyšších čísel v Evropě.

Když se tento stav nechá bez odezvy, riskujeme, že ceny porostou dál. Zvyšování úroků je prověřený krok, ke kterému nyní směřuje řada vyspělých zemí včetně USA. Zdražení peněz znamená horší dostupnost úvěrů a zchlazení celé ekonomiky. Efekt přichází až po delší době a má svoje náklady, ale nejsou tak velké, jako když se rozjede inflace. Cenová stabilita je navíc podle ústavy hlavním posláním centrální banky, souvisí s ní i stabilita měny, je proto správné, že v době skoro třicetiletého inflačního rekordu ČNB zasahuje. Optikou střadatelů je i nynější sazba 5,75 procenta v době 14procentní inflace málo.

Za druhé – v sedmičlenné bankovní radě má Michl jediného spojence Oldřicha Dědka, jinak je se svými svéráznými postoji v bance skoro úplně opuštěný. Se zbytkem vedení nekomunikuje, neuznává odborný aparát ekonomů, kteří podklady připravují, sám nemá v bance žádnou autoritu ani respekt. Ekonomii bere jako show, která však v jeho podání není moc zábavná, srozumitelná ani erudovaná. S noblesní kulturou ČNB nejde vůbec dohromady. Řídit tak obří organizaci jako vyděděnec bude neřešitelný úkol, který půjde dělat jen silou, což fungující banku může destabilizovat a připravit o řadu odborníků, kteří raději odejdou.

Za třetí – centrální banka se za posledních třicet let etablovala jako nezávislá a čitelná instituce. Neřeší jen měnovou politiku, ale zodpovídá za stabilitu bank, pojišťoven a kapitálového trhu. K její důvěryhodnosti patří nezávislost na politickém provozu, což Michl nezaručuje. Do ČNB nastoupil v roce 2018 z postu poradce tehdejšího premiéra Andreje Babiše, který ho nevyužíval ani tak k odborným radám jako spíš k politickému marketingu. Třeba jako „nahrávače“ v propagačním pořadu Babišova kavárna, kde se objasňovaly sporné vládní kroky či Babišovy aféry, jako byly nesrovnalosti v příjmech. V této roli Michl hájil i Babišovu uvolněnou rozpočtovou politiku, za kterou nyní Fialův kabinet kritizuje. Nezdá se tedy, že by nový guvernér byl mužem pevných zásad a názorů. (Ani dobré intuice – viz třeba sloupek I Rusko a Čína mohou být krásné, který Michl napsal pro Babišovu Mladou frontu DNES letos v lednu.)

Je těžké uvěřit, že by někdo po takovém politickém angažmá dokázal přepnout a fungovat zcela nezávisle. Pokud dál platí, že Michl je Babišův člověk, lze si představit řadu krajně problematických situací – třeba dostane pokyn stlačit úroky, aby zjednodušil život předluženému Agrofertu. Nevídané možnosti se otvírají i směrem k Fialovu kabinetu. Guvernér ČNB má na jednání vlády kdykoli volný přístup, vládní úřady sdílejí s centrální bankou řadu utajených informací.

Nikdy ovšem není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Rotace lidí ve vedení ČNB se sešla časově tak nešťastně, že před koncem Zemanova mandátu vyprší funkční období všem členům bankovní rady s výjimkou jednoho. Zeman může některé z nich ve funkci nechat na dalších šest let a rizikového Michla tím vyvážit. Ale stejně tak je může vyměnit a během pár měsíců obrátit centrální banku – jednu z nejstabilnějších a nejdůležitějších institucí ve státě – vzhůru nohama.