Klimatická žaloba na stát překvapivě uspěla, Česko musí přidat

Dva roky chystaná občanská žaloba na český stát kvůli klimatické změně překvapivě uspěla. Městský soud v Praze dal stěžovatelům po dvouhodinovém jednání za pravdu v tom, že příslušná ministerstva nepřijala proti emisím skleníkových plynů dost konkrétní opatření s měřitelnými dopady.

Tříčlenný senát uznal, že „nezákonná nečinnost“ státní správy porušuje základní práva žalující strany, jako je právo na zdravé životní prostředí, a uložil ministerstvům zjednat nápravu.  „Žalovaným se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobců nestanovením konkrétních mitigačních opatření vedoucích ke snížení emisí skleníkových plynů o 55 procent do roku 2030 ve srovnání s úrovní v roce 1990,“ konstatovala předsedkyně soudního senátu Karla Cháberová.

Dál ale soud v konkrétnostech nešel – v souladu s obvyklým principem, kdy soudci jen státním orgánům říkají, co dělají špatně, aniž by stanovovali, jak postupovat správně. Neuložil tedy ani žádné konkrétní pokyny, co přesně změnit. Není tím pádem jasné, jak se zdejší klimatická politika po středečním verdiktu bude upravovat. Zástupci ministerstev u soudu uváděli, že nic takového není nutné.

Přesto stěžovatelé berou verdikt jako velké vítězství, které překvapilo i mnohé z nich. Rozhodnutí soudu interpretují tak, že ministerstva mají bezodkladně přijmout opatření, která povedou k výraznější úspoře emisí, než bylo dosud plánováno. (V žalobě byl požadavek na půlroční lhůtu, písemná verze rozsudku ale zatím není k dispozici, ani stěžovatelé tedy zatím nemají jasno v tom, zda půlroční lhůtu soud potvrdil.)

Žalobu podal občanský spolek Klimatická žaloba ČR spolu s čtyřmi jedinci, kteří argumentovali osobní újmou v souvislosti se zhoršováním klimatu, dále spolu s jihomoravskou pobočkou České společnosti ornitologické a obcí Svatý Jan pod Skalou. „Ministerstva prostě mohou a musí dělat více,“ shrnul svou interpretaci verdiktu starosta obce Jiří Bouček, byť k soudu nešel s velkými nadějemi na úspěch a od žaloby si sliboval hlavně to, že zafunguje jako nový způsob, jak na negativní dopady klimatické změny upozornit.

„Verdikt soudu nás samozřejmě těší. Je to vítězství pro klimatické hnutí v ČR i ve světě,“ uvedl k verdiktu mluvčí spolku Martin Abel s tím, že ve skutečnosti jsou kvůli reálným dopadům klimatické změny poražení všichni a skutečným vítězstvím by bylo, „kdybychom ji vůbec nemuseli podávat“.

Snížení emisí o 55 procent, o kterém soudkyně v závěrečné řeči mluvila, se týká závazku, ke kterému se Česko upsalo v rámci EU k roku 2030. Podle žaloby – a nyní i podle soudu – zdejší orgány přijímají klimatická opatření jen jako sumář kroků, aniž by řekly, co si od nich slibují, a uměly úspěšnost svého počínání průběžně vyhodnocovat.

Rozsudek je pravomocný, ale ministerstva mohou podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Na straně žalovaných byla ministerstva životního prostředí, zemědělství, dopravy a průmyslu spolu s Úřadem vlády. Ten jako jediný byl soudem z žaloby vyloučen, u ostatních z verdiktu plyne, že by měly své úsilí zvýšit.

Ministerstvo životního prostředí však zvažuje kasační stížnosti a na své politice nic měnit nehodlá. „Za MŽP k případu dodáváme, že po seznámení s rozsudkem zvážíme realizaci dalších kroků včetně případného podání kasační stížnosti. Ministerstvo životního prostředí naplňuje platnou Politiku ochrany klimatu, která implementuje naše dosavadní evropské a mezinárodní závazky,“ uvedl v reakci na rozsudek mluvčí resortu Ondřej Charvát. Vládní programové prohlášení podle něj počítá s aktualizací politiky ochrany klimatu do konce příštího roku, což ministerstvo provede i s ohledem na to, jak se mezitím vyvinou jednání o plnění klimatických cílů EU.

Advokátka ministerstva životního prostředí Markéta Jirků u soudu argumentovala tím, že unijní politika směrem k dosažení 55procentního cíle se teprve finalizuje v rámci balíčku „Fit for 55“ a také aktualizuje kvůli energetické krizi a surovinovému embargu na Rusko. Jinak zdejší opatření označila za dostatečná, stejně se vyjádřili i advokáti ostatních ministerstev.

Hlavním argumentem ministerských zástupců však bylo, že žaloba vůbec neměla být uznána kvůli tomu, že stěžovatelé v ní jen popisovali negativní dopady klimatické změny bez opory v příslušných zákonných ustanoveních, která by ukazovala na činnost či nečinnost žalovaných úřadů.

S podobnými žalobami uspěly i občanské spolky v jiných evropských zemích. V Německu loni Ústavní soud rozhodl, že tamější klimatický zákon je nutné změnit, aby byly vládní závazky ohledně snižování emisí dodrženy. Soud dal státu na nápravu dvacet měsíců. V Nizozemí soud v roce 2019 dal státu za úkol snížit objem emisí skleníkových plynů o 25 procent místo původních 17 procent. Podobně proti žalobě tohoto typu neuspěl letos francouzský stát.

Česko vzhledem k malé velikosti ekonomiky nepatří v globálním měřítku k velkým emitentům, ale v přepočtu na hlavu je kvůli velkému podílu průmyslu a velké závislosti na uhelné energetice naopak jedním z největších hříšníků. Dosavadní cíle OSN Česko plnilo díky tomu, že snižování emisí se měřilo k roku 1990 - a v tuzemsku došlo k velkému poklesu v rámci ekonomické transformace a útlumu těžkého průmyslu při přechodu z centrálního plánování na tržní ekonomiku. Prozatím emise takto klesly zhruba o třetinu, v posledních letech se však pokles zastavil kvůli pokračující závislosti na fosilních zdrojích a v poslední době také kvůli velkému úhynu zdejších lesů.