Kaczyński couvá s ovládnutím soudů. Nechce přijít o unijní peníze

Polský Sejm minulý týden schválil zákon, kterým končí jedna část “justiční reformy” - v praxi snahy o politické ovládnutí soudů. Z polského nejvyššího soudu zmizí disciplinární komora obdařená mocí tvrdě a nevyzpytatelně trestat tamní soudce. Přinejmenším na papíře je to ústupek Evropské komisi.

Pokud se nepřestanete snažit o podmanění soudnictví, nejenže vám nepřijdou peníze z unijního Fondu obnovy, ale může být ještě hůř, dal by se shrnout už několik měsíců znějící vzkaz komisařů směrem k Polsku.  A vláda kolem strany Právo a spravedlnost (PiS) jej nakonec přes velkou rétorickou bouři vyslyšela. Její poslanci přijali návrh prezidenta Andrzeje Dudy (taktéž politika PiS) - pro kterého to může znamenat začátek aktivnější role v tamní politice.

Kritizovaná instituce tedy končí. Její členové se přesunou do jiných komor nejvyššího soudu. Dodatečný návrh, aby přesto měli možnost zpětně zkoumat rozsudky svých kolegů, neprošel. Co se disciplinární komory týče, je tak výsledek do velké míry vítězstvím jejích kritiků a odpůrců.

PiS nyní doufá, že Evropská komise uvolní peníze, které už Polsko dávno mohlo mít, a nadto přestane hradit pokutu milion eur denně kvůli nerespektování rozsudku Unijního soudního tribunálu (kterou platí od minulého října). To druhé se stane, ale to první není jisté. Evropská komise totiž podmiňuje vyplácení peněz z Fondu obnovy tím, že Polsko v jejích očích přestane porušovat zásady právního státu. A disciplinární komora byl jen jedním z domnělých hříchů PiS. Tím druhým, možná zásadnějším, je zpolitizovaná Národní soudní rada, která mimo jiné vybírá nové soudce. A tento orgán obsazený (jak jinak) lidmi PiS zůstává netknutý.

O tom, že zrušení disciplinární komory stačí a soudní radu je možné ponechat, se budou polští politici snažit přesvědčit Ursulu von der Leyen už tento čtvrtek, kdy bude šéfka Komise na návštěvě ve Varšavě. Většina vládních politiků hlásí předem zaručený úspěch. Pozorovatelé jsou opatrnější.

Zaručený úspěch by se ještě teoreticky mohl obrátit i v pohromu. Komisaři ukázali, že zásadu “peníze za právní stát” myslí vážně. V dubnu začali s kárným řízením proti Maďarsku, které v důsledku může přijít o velkou část unijních fondů. Je to dokonce velmi reálná varianta.

Polsku - které se mimochodem v rámci „polepšení“ od Maďarska v poslední době odvrací - něco takového zatím nehrozí. Peníze, o které hraje, jsou určené na pocovidovou obnovu. Běžné unijní fondy, tedy řádově vyšší částky, nejsou pro Polsko zatím ohroženy. Ale i to se může změnit. Komisaři ještě mohou z nějakého důvodu konstatovat nejen to, že dosavadní ústupky PiS jsou nedostatečné, ale také prohlásit, že je třeba začít se stejným řízením jako v případě Maďarska. Podle analytiků by něco takového bylo právně obhajitelné, byť je to v tento moment spíš nepravděpodobné.

Mimo jiné proto, že po ruské invazi na Ukrajinu vzrostl do té doby velmi nízký diplomatický kredit Polska. A to může hrát minimálně neformální roli. Ze země se stal jeden z unijních lídrů v podpoře Ukrajiny a velkou úlohu v tom sehrává prezident Duda. Tentýž politik, s jehož schváleným návrhem nyní polská vláda jde vyjednávat s Komisí.

Analytici se shodují, že ať už to s takzvanou justiční reformou dopadne jakkoliv, něco se na polské politické scéně odehrálo. Andrzej Duda se alespoň pro teď zbavil stínu Jarosława Kazcyńského, který ho někdy držel zkrátka a i někdy nepokrytě ponižoval. Nyní se konečně rozhodl využít prezidentských privilegií a stát plnoprávným politickým hráčem.

Polská opozice i část občanů doufala v Dudovo “probuzení” už několikrát. Zatím je vždy zklamal. Zda nyní opravdu začíná novou etapu své politiky, se ukáže. Pro pokus vydat se novou cestou by měl několik důvodů. Jeho reputace doma i v zahraničí je nízká, zároveň relativně mladému a ctižádostivému politikovi končí za necelé tři roky druhý prezidentský mandát. Veřejně uvažuje nad “mezinárodní kariérou”, která však nemá příliš jasné obrysy. Pokud by zbytek mandátu strávil jako nezávislý prezident, mohl by se ještě odrazit k další politické dráze.