Je nás osm miliard. Čtyři megatrendy světové populace

Když anglický ekonom Thomas Robert Malthus ve svém slavném “Eseji o principu populace” varoval, že planeta nedokáže uživit rostoucí počet obyvatel, a proto přijdou děsivé hladomory, nežila na Zemi ani miliarda lidí. Text z konce 18. století byl neobyčejně vlivný, stál u zrodu demografie a přispěl například k tomu, že Anglie, Wales a Skotsko začaly v roce 1801 sčítat počet obyvatel. Učebnice společenských věd se mu věnují dodnes.

Minulý týden OSN oznámila, že už je nás na světě osm miliard a každým dnem se narodí 216 tisíc dalších dětí. Potravin je přitom dost a průměrný člověk stále lépe živený. Úroda totiž díky novým zemědělským technologiím a semenům rostla rychleji než počet pozemšťanů a jejich nároků. Děsivé hladomory, který se v dekádách exponenciálního růstu počtu obyvatel ve 20. století odehrály, nebyly důsledkem přelidnění.

Stalinem způsobený ukrajinský holodomor 30. let, hladomory, k nimž docházelo v řadě evropských kolonií, Mao Ce-tungem zapříčiněný čínský hladomor přelomu 50. a 60. let i etiopský hladomor 80. let, který byl nejhorším v afrických dějinách. Ty všechny byly dílem válek a/nebo zlovůle tyranů, kteří zničili zemědělskou produkci či záměrně přerušili zásobování hladovějících oblastí potravinami. (Příčiny hladomorů objevně prozkoumal indický ekonom Amartya Sen, například ve vlivné knize Poverty and Famines: An Essay on Entitlement and Deprivation). Prognózy světové populace už proto nejsou strašákem, jakým bývaly. Zajímavé, důležité a zčásti i varovné přesto zůstávají. Odkrývají některé megatrendy, jimiž se lidstvo ubírá. Zde vybíráme čtyři z nich.

1. Porodnost rychle klesá i v subsaharské Africe

Růst životní úrovně vedl i v Asii, Latinské Americe a v posledních dvaceti letech také v Africe k nižší porodnosti. Logika této změny je známá a Evropa ji z vlastních dějin dobře zná: když díky lepší stravě a zdravotní péči umírá méně dětí, vesničané se hojně stěhují do měst a vznik základních sociálních systémů dává lidem i jiné zabezpečení ve stáří než jen pomoc potomků, takže klesá i porodnost. Celosvětově porodnost klesla z průměrně pěti dětí na jednu ženu 60. letech 20. století na současných 2,4. Dramatický klesá křivka porodnosti zvláště ve východní Asii, trend se ale opakuje i v jižní Asii, na Blízkém východě a se zpožděním i v subsaharské Africe, nejchudším regionu. Průměrný počet dětí na jednu africkou ženu klesl ze zhruba sedmi v polovině osmdesátých let na dnešních čtyři a půl. I zde je pokles porodnosti důsledkem zmíněných sociálních změn a nižší chudoby: v minulých dvaceti letech se zlepšil přístup afrických dětí do škol, tamní zdravotnictví i urbanizace, sociální zabezpečení však zůstává většinou na bedrech příbuzných. Velký vliv na porodnost má školní docházka dívek, což lze ilustrovat na příkladu východoafrické Tanzanie: tamní ženy se středoškolským vzděláním mají průměrně 3,6 dítěte, ty s dokončenou základní školou 5,1 dítěte a Tanzanky bez vzdělání pak 6,4 dítěte.

2. Bude nás méně, než se čekalo

Úbytek porodnosti se v absolutních číslech projevuje až se zpožděním, proto bude počet obyvatel Země dál výrazně stoupat. Růst ale zpomaluje, a to citelněji než OSN dosud předpokládala. Ještě před šesti let měla za to, že lidská populace poroste na 11,2 miliardy a až poté začne klesat. Před třemi lety tento odhad snížila na 10,9 a letos na 10,4 miliardy. Jiné demografické prognózy předpokládají, že lidstvo nikdy nedosáhne ani deseti miliard a že na konci 21. století začne lidí rychle ubývat. Dalším dokladem zpomalování populačního růstu je to, že se prodlužuje doba, kdy přibude další miliarda - sedm miliard nás bylo před dvanácti lety, devět miliard nás bude až v roce 2037, tedy za patnáct let. S tím souvisí, že lidstvo bude stárnout. V roce 2041 bude prvně více lidí starších 65 let než dětí ve věku 0–9 let, počet lidí starších osmdesáti let se pak má do roku 2050 z dnešních 160 milionů ztrojnásobit.

3. Více Indů, méně Číňanů

Indie se v roce 2023 se podle OSN stane nejlidnatější zemí světa, počet jejích obyvatel dále roste - aktuálně zhruba o deset milionů ročně. Oproti tomu Číňanů bude od příštího roku bude ubývat. Počet nově narozených čínských dětí klesl v letech 2012–2021 o nebývalých 45 procent - a to navzdory tomu, že vláda upustila od tzv. politiky jednoho dítěte. Podle odborníků Čínu v příštích dekádách čeká historicky zcela nebývalý demografický propad, který pravděpodobně omezí i možnosti tamních vládců. Na péči o stárnoucí obyvatele bude třeba vydávat více peněz, hospodářský růst bude nutně pomalejší, dohánět Západ nebude tak snadné jako dosud. Australský Lowy Institute letos vydal hojně citovanou studii, která se přiklání ke scénáři, že právě kvůli demografickým trendům poroste americká ekonomika po roce 2040 rychleji než ta čínská. Počet obyvatel má podle OSN v roce 2050 klesat v desítkách zemí.

4. Africké lidstvo

Polovina nárůstu světové populace do roku 2050 spadá podle OSN na pouhých osm zemí: Indii, Nigérii, Pákistán, Demokratickou republiku Kongo, Etiopii, Bangladéš, Tanzanii a Filipíny. Zvláště africké státy zažijí prudký růst - navzdory zmíněnému poklesu porodnosti, který se rovněž projeví až s velkým zpožděním. Celkový počet Afričanů z dnešní 1,1 miliardy vystoupá na více než dvě miliardy v roce 2050. Tempo nárůstu dobře ilustruje Etiopie: v roce 1980 zde žilo kolem 30 milionů lidí, poslední sčítání lidu v roce 2007 naměřilo 73 milionů obyvatel, odhad současné populace je 110 milionů, k roku 2050 OSN počítá se 200 miliony. Optimisté v této souvislosti mluví o „demografické dividendě“, tedy vlně růstu počtu obyvatel, která v historii přispěla k bohatnutí Evropy i východní a jihovýchodní Asie. Jenže z čeho africké státy zaplatí všechny školy a učitele, nemocnice a doktory pro rostoucí populaci? Potravin bude mít Afrika - díky dovozu i rostoucím investicím do zanedbaného zemědělství - nejspíše dost. Ale kde ti mladí lidé najdou placenou práci? V Etiopii každým rokem na pracovní trh vstoupí dva miliony absolventů škol, nových pracovních míst ale podle statistik vznikne jen kolem šedesáti tisíc. Pokud práci a perspektivu nenajdou, hrozí sociální bouře či masová emigrace. Máloco je proto v příštích dekádách tak důležité jako investice, které v subsaharské Africe vytvoří dobrá pracovní místa. (nárůstu populace v Etiopii se věnuje tři roky stará reportáž Respektu, rizika afrických demografických trendů pak podrobně popisuje kniha Stephena Smithe The Scramble for Europe: Young Africa on its way to the Old Continent)