Jarosław Kaczyński má svůj zákon proti kritické televizi, ale nemá vládu

Minulý týden byl v polské politice hodně divoký. Tamní vládní poslanci schválili zákon, který by v praxi omezil svobodu médií. Překvapivě jim v tom pomohla strana kdysi protestního politika a hudebníka Pawła Kukize, kterému se tímto manévrem povedl pozoruhodný výkon - jeho parlamentní partaj chce podle posledních průzkumů volit nula procent voličů. Hlasy kukizovců byly potřeba, protože se kvůli mediálnímu zákonu reálnému vládci země Jarosławu Kaczyńskému předtím rozpadla vláda. To všechno bude mít na budoucí chod země značný dopad.

Jde o Čínu, opravdu

V “lex TVN”, jak se mediálnímu zákonu hýbajícím Polskem běžně říká, jde o osud největší zpravodajské televize v zemi. TVN je nezávislá, k vládě někdy kritická, a je proto vlivnou protiváhou vládní propagandy státní televize TVP - a také je vlastněná Američany. Hlavní vládní strana Právo a spravedlnost (PiS) proto přišla s nápadem, jak její práci omezit či zkomplikovat: zákon zakazuje vysílat jakékoliv stanici, která je víc než z poloviny vlastněná subjektem mimo Evropský hospodářský prostor. PiS argumentuje tím, že jde o ochranu před propagandou Ruska či Číny - ale zákon se vztahuje i na firmy ze Spojených států, a tedy TVN. Opozice a většina polské společnosti to chápe jako snahu umlčet nepohodlnou a významnou stanici. Stejně tomu rozumí Američané, tamní vláda už svůj polský protějšek před přijetím zákona varovala.

Zákon přesto prošel. Až napodruhé - šéfka Sejmu Elżbieta Witek musela nechat hlasování opakovat. Poslanci Kukiz’15, kdysi protestního hnutí, které se vymezovalo jak vůči PiS, tak současné opozici, ohlásili, že se spletli. Ve druhém hlasování už zmáčkli tlačítka správně a ve shodě s PiSem. To vyvolalo všeobecnou otázku, co za to politici strany Kukiz’15 dostali. Jejich dosavadní kariéry napřesrok po volbách s velkou pravděpodobností skončí. Prostor pro odměnu ze strany vlády je hodně. Zda za hlasováním kukizovců byl skutečně kalkul není jasné.

Zákon nyní putuje do Senátu, který ovládá opozice a skoro určitě jej Sejmu vrátí. Vláda bude muset sehnat o tři hlasy víc, než při posledním hlasování. To by se jí mohlo podařit. Prezident Andrzej Duda signalizuje, že by mohl zákon vetovat (prezidentské veto už by vládní poslanci nedokázali přehlasovat), ale to jsou manévry vládní strany. Prezident Duda je na rozhodnutí Jarosława Kaczyńského plně závislý.

To všechno se odehrálo až poté, co se rozpadl stávající polský vládní tábor. Pro mediální zákon odmítl hlasovat vicepremiér Jarosław Gowin a třináct poslanců jeho straničky Porozumění, satelitní součásti vlády PiSu. Bylo to vyvrcholení sporů mezi Kazcyńským a Gowinem, který ve vládě zastával umírněnější pravicovou politiku. Kaczyński se nyní Gowina definitivně zbavil, čímž jeho vládní blok přišel o spolehlivou většinu. V budoucích hlasováních bude muset shánět hlasy u nezařazených poslanců, v některých případech se to může podařit u opoziční Levice, nebo právě u Pawła Kukize, jako se to stalo nyní.

Konec Porozumění ve vládě také znamená, že PiS zbyl jen jeden satelit, strana Solidární Polsko ministra spravedlnosti a šéfprokurátora v jedné osobě Zbygniewa Ziobra. Velmi ambiciózní politik zastává velmi tvrdě protievropské postoje, jeho spolustraníci vcelku běžně mluví k vystoupení z Evropské unie. Podle pozorovatelů si Kaczyński velmi zkomplikoval život, s kompromisním Gowinem bylo o poznání snadnější se dohodnout, Ziobro bude v budoucnu ještě tvrději prosazovat svou. Celou polskou vládu to pravděpodobně posune do ještě vyhraněnější konzervativní a populistické politiky.

Vzhůru na ně!

PiS v poslední době vede mnoho bitev, které nemůže vyhrát, anebo jen s ohromnými ztrátami. Zápasí s Američany o TVN (ta si už pro svou zpravodajskou stanici zajistila nizozemskou koncesi a vysílat bude dál, i když to pro celou televizi znamená obtíže). S Izraelem vede bitvu o zabavené židovské majetky z druhé světové války, k restitucím mají kvůli novému zákonu přeživší a dědicové ztížený přístup. A dlouhodobě je ve sporu s Evropskou komisí o takzvanou reformu soudnictví, které se vláda dlouhodobě snaží dostat pod svou kontrolu. V ní také prohrává, nedávno Polsko poslechlo rozhodnutí lucemburského soudního tribunálu a zrušilo jednu z komor Nejvyššího soudu, která měla za úkol disciplinovat neposlušné soudce - s vysvětlením, že rozhodně nejde o ústupek, komora podle PiS končí, protože nepracovala ideálně.

To všechno se vládě nevyplácí. Podle posledního průzkumu ji největší opoziční uskupení, Občanská koalice pod vedením strany Občanská platforma, dohnala - také oživená nedávným návratem expremiéra Donalda Tuska od politiky. A PiSu se podle těchto čísel přihodilo něco, na co není zvyklý, jeho podpora klesla pod třicet procent voličských hlasů.