Architekti poválečného světa

Málokdo je lépe vybaven, aby napsal profily lídrů 20. století. Někdejší ministr zahraničí amerického prezidenta Richarda Nixona a dodnes prominentní zahraničněpolitický komentátor Henry Kissinger, který se minulý víkend dožil sta let, za svoji kariéru potkal – jen s lehkou nadsázkou řečeno – všechny důležité postavy minulého století. Vlastní zkušenosti pak doplňuje celoživotním studiem, neboť otázka lídrovství ho vždy fascinovala. Z nástupu nacismu, který na jeho německou židovskou rodinu těžce dopadl, si odnesl přesvědčení, že historii tvoří na straně dobra i zla právě silné osobnosti. To ony mají možnost ovlivnit proud historie, který podle Kissingera sám o sobě nikam nespěje. „Na následujících stránkách se zabýváme vůdčími osobnostmi, jež v nekonečném sporu mezi záměry a nevyhnutelností chápaly, že zdánlivá nevyhnutelnost přichází lidským přičiněním,“ píše v úvodu knihy. Leccos o Kissingerovi vypovídá už to, koho zařadil do výběru šestice lídrů, jejichž politický styl, charakter i strategie tu zachycuje. Své místo zde našel i jeho někdejší boss Nixon. Navzdory neslavnému odchodu kvůli skandálu Watergate o něm Kissinger z pochopitelných důvodů dodnes mluví hlavně jako o tvůrci úspěchu v zahraniční politice. Doplňuje ho první poválečný německý kancléř Konrad Adenauer, britská premiérka Margaret Thatcher, francouzský prezident Charles de Gaulle, „otec“ Singapuru Li Kuang-jao a egyptský prezident Anwar as-Sádát. Kissinger svůj výběr zdůvodňuje tak, že tato šestice byla „architekty poválečného světového uspořádání“. V kontextu jeho dnešního rozpadu jde tak spíš o knihu odrážející právě specifické podmínky 20. století než o univerzální návod, jak být „politickým stratégem“ i ve století jednadvacátém.

Henry Kissinger: Umění politické strategie. Šest vůdčích postav moderního světa
Přeložil Martin Pokorný. Prostor, 553 stran