Editorial
Po katastrofě přichází Šimkovičová
To, co se na Slovensku odehrává, je atentát na kulturu, atentát na myšlení, atentát na humanismus
Zní to jako zpráva z jiného světa. Kolega Tomáš Lindner vyrazil do Finska, aby sledoval, jak se tato severská země chystá na krizové situace. A je jedno, jestli budou způsobené přírodní katastrofou, nebo stále agresivnějším Ruskem. Finsko má úřad, který například vzal mapu země, na tu zanesl obchody a benzinky, pak se podíval na jejich vytíženost a vybral ty, které by byly v oblasti zásadní pro udržení základních služeb. Majitelům těchto obchodů a čerpacích stanic následně nabídl, že jim za státní peníze pořídí generátor a palivo. Kdyby došlo třeba k útoku a narušily se dodávky energií, tato místa by mohla běžet dál. A to je jen jeden příklad z mnoha.
Musím přiznat, že pro obyvatele země, která není schopná třicet let schválit důchodovou reformu, protože opozice a vláda odmítají na čemkoli důležitém spolupracovat, to zní jako naprosté sci-fi. A nelze se ubránit všetečné otázce, jestli má země, která není schopná se chystat na výzvy, které mohou přijít, budoucnost. Jsme schopni si vládnout?
Ale jakmile člověk propadne lehké trudnomyslnosti, stačí se podívat přes východní hranici, kde vláda neřeší budoucnost, protože se vydala do minulosti. Pomozme si přirovnáním. Klasické divadelní drama má obecně známou strukturu: expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa. Slovensko ale přišlo s inovací. Po katastrofě přichází Šimkovičová. Podle mě ani finský úřad pro krizové situace by si s touto ministryní kultury neporadil.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 27 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
