Kromě mnoha výhod nám vstup do prestižní ekonomické organizace nejbohatších států světa (OECD) přinesl také jednu povinnost: pravidelně pomáhat rozvojovým zemím. Vlády v Praze ovšem při plnění tohoto úkolu osvědčují už několik let smysl pro humor. Letos vyčleněných 350 milionů korun je v přepočtu na procenta HDP patnáctkrát méně, než dávají průměrné země OECD, a čtyřikrát méně v porovnání s Polskem a Maďarskem. Česká republika ale zároveň patří mezi sto šedesát pět zemí světa, které jsou cílem různých dotací. A tady se zdejší úřady a politici nijak nežinýrují: od Evropské unie, Světové banky či OSN dostáváme minimálně dvanáct miliard korun ročně.
Jenom prachy
Například na rozvoj pohraničních oblastí jde ročně z eurofondů Phare skoro jeden a půl miliardy korun, další miliarda je určena na celostátní projekty. Tato suma se má v následujícím roce zvednout na sedm a půl miliardy. Dalších 500 milionů korun ze zahraničních dotací získávají nevládní organizace. A jen pro zajímavost: ministerstvo životního prostředí požaduje po Evropské unii na příští dekádu dvě stě čtyřicet pět miliard korun. „Není to zas tak moc. Chceme do Evropské unie a ona nám sdělila své požadavky. Nikoho se špinavým dvorkem k sobě nepustí,“ komentoval svou žádost přede dvěma měsíci po návratu z Bruselu ministr Miloš Kužvart. V poskytování pomoci jiným už tak velkorysí nejsme. V roce 1995 se na podnět Organizace spojených národů všechny státy OECD zavázaly k roční rozvojové pomoci…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
