Totální Zeman neznamená totalitu

Ukradl Zeman revoluci? Hrozí nám další totalita? Otázky, které padají po úterních „oslavách“ návratu svobody do Česka, nevypadají moc optimisticky. Sociální sítě zasáhla vlna deprese z prezidenta, který se spojil s xenofoby, zatímco městská část Prahy 2 společně s policií jim pro jejich „kontrarevoluci“ vyhradila nikým nerušený prostor, který má patřit všem.

Český prezident pak mluvil o rasismu jako o jiném, stejně dobrém názoru, a hymnu zazpíval po boku s člověkem, který veřejně mluví o miliardě a půl obyvatel Země podobným způsobem, jako kdysi nacisté mluvili o Židech. Nic z toho nevypadá hezky, ale dozvěděli jsme se něco nového, co jsme ještě 16. listopadu nevěděli? Možná ano: 17. Listopad naznačil Zemanovu nečekanou slabost.

Český prezident má totiž tak velký strach z reakcí veřejnosti, že si musí pomáhat policejními zátarasy, u nichž se účastníci mítinku lustrují na ty s povolenými a na ty s nepovolenými názory. Zákaz vstupu pro delegaci z Univerzity Karlovy ukazuje, že se bál každého, kdo nezaručoval devótnost, již mu poskytují Zemanovci - a v poslední době také islamofobové.

Vystoupení hnutí Islám v ČR nechceme je veřejně přiznaná sázka na radikála. Přitom spojovat se s radikály je zoufalství, k němuž se politici uchylují, když nemají čím zaujmout voliče s umírněnými názory. „Brilantní“ řečník Zeman se navíc chvílemi při své řeči dostával až do komické polohy.  „Nadávka není argument,“ prohlásil, a přitom stál vedle člověka, který na nadávkách muslimům staví politickou kariéru. A tak dále…

Můžeme samozřejmě hořekovat nad pokopanými hodnotami, na nichž moderní český stát vznikal. Spor o hodnoty však není a nikdy nebude „vyřešený“ jednou provždy. Trvá a bude trvat, jakkoliv aura Václava Havla mohla v mnohých vzbudit pocit, že máme vystaráno.

Dobrá zpráva ale je, že o návratu totality nerozhoduje Zeman ani jeho prolustrované publikum. A už vůbec se o ní nerozhoduje někde stranou, kam Zemanovi odpůrci nesmějí. K „totalitě“ a „kontrarevolucím“ je po Albertovu stejně daleko, jako bylo před ním.

Pokud tedy úterek něco nového ukázal, pak slabého prezidenta, který tak zoufale shání podporu, že je ochoten si pro ni jít až do míst, jimž se každý soudný evropský státník vyhne jako čert kříži.