Vědci versus ministryně školství

V článku cituje české vědce, kteří upozorňují, že nový systém hodnocení a financování vědy poškodí akademii věd i základní výzkum obecně. Špatně nastavená kritéria hodnocení, založená na strojovém přiřazování bodů za výsledky vědeckých týmů, nevedou badatele k tomu, aby se snažili o kvalitu. Naopak je nutí, aby chrlili nepříliš kvalitní výsledky na úkor těch skutečně hodnotných, jakými jsou třeba publikace v prestižních recenzovaných časopisech.

Nový systém hodnocení vědy přezdívaný „kafemlejnek“ je ve stávající podobě skutečně velmi pochybný (podrobnosti viz Respekt 25/09). Jako zcela nepřijatelný se pak jeví plán seškrtat během následujících tří let akademii věd rozpočet téměř o polovinu, a fakticky tak zlikvidovat instituci, v níž nalezneme to nejlepší v české vědě. Věc ale není zase tak úplně černobílá a vždy je dobré dát prostor oběma stranám sporu; bylo zajímavé naslouchat, jakým způsobem hovořila k vědcům minulý týden na mimořádném akademickém sněmu ministryně školství Miroslava Kopicová.

V příštím roce má akademie na takzvané institucionální výdaje (tedy zjednodušeně na provoz, platy a podobně) dostat o 20% méně peněz než letos, v absolutních číslech jde o úbytek ve výši zhruba miliardy korun. Je to hodně peněz, na druhou stranu to znamená pokles na úroveň roku 2006, přičemž od té doby v akademii věd téměř nepřibylo lidí. Takové škrty tedy zatím likvidační nejsou, ušetřit se dle Kopicové dá.

Ministryně zároveň poukázala na skutečnost, že zmíněný pokles o miliardu (přesně o miliardu a 30 milionů) se skládá ze dvou částí: 560 milionů má na svědomí hospodářská krize a podobným způsobem se škrtá i jinde ve vědě. Zbývajících 470 milionů bylo podle ministryně nutno škrtnout hlavně proto, že stát už nemá peníze na dříve sjednané dlouhodobé projekty, kde výdaje rok od roku nekontrolovatelně rostou – je to vlastně vědecká obdoba mandatorních výdajů státního rozpočtu. Jsou to peníze, které do akademie plynou automaticky, bez nutnosti o ně soutěžit. V uplynulých pěti letech získaly podle ministryně ústavy akademie ze státního rozpočtu ve veřejných soutěžích celkem 9,5 miliardy korun, zatímco vysoké školy 12,5 miliardy, přičemž podíváme-li se na zmíněné předem sjednané příjmy (používají se na financování tzv. výzkumných záměrů), vychází poměr přesně obráceně. Jako by tedy – naznačila ministryně v podtextu svých slov – akademie měla oproti vysokým školám „své jisté“ a nedokázala či nebyla ochotna o peníze tolik soutěžit.

Ani v dalším projevu ministryně shromážděné akademiky nešetřila: upozornila je, že v akademii pracuje příliš mnoho úředníků, jen tak mimochodem promítla roční náklady na provoz ústředí akademie na Národní třídě (letos 750 milionů) a také publiku připomněla, že v příštích letech se budou v Česku utrácet desítky miliard korun z bruselských strukturálních fondů. I kdyby z nich akademie získala jen část, bude to velmi výrazná vzpruha, protože část těchto peněz půjde dle Kopicové použít i na platy a provoz ústavů. „Asi bude třeba, aby vaši ekonomové lépe strukturovali váš rozpočet. Pokud by ale došlo k opravdovým problémům, jsme připraveni vám pomoci,“ nabídla shromážděným akademikům Kopicová.

Ministryně bezpochyby zaslouží pochvalu za odvahu vystoupit před ne zrovna přátelsky naladěným publikem a za dobře připravený projev plný čísel. Nedokázala ale říci, proč má akademii prudce klesat rozpočet i v dalších letech (odbyla to slovy, že o tom ještě není definitivně rozhodnuto) a nevysvětlila, jakou roli v tom hraje nesmyslný a široce kritizovaný „kafemlejnek“. Nabídka případné vládní pomoci ohrožené akademii zněla upřímně, jenže ministryně může být ve svém úřadě jen do podzimu a nikdo neví, co bude pak.

Obavy vědců jsou tedy nejspíš oprávněné, osud akademie je skutečně nejistý. Kdyby byla slovutná instituce s mnoha špičkovými týmy skutečně zlikvidována, věnoval by tomu sice časopis Nature možná ještě víc prostoru – to už by ale bylo dost pozdě, o takovou pozornost stojí málokdo.

Další texty k tématu najdete v pondělí 13.7. v internetové rubrice Vaše dopisy na respekt.cz.